Micheáš 4

1

V posledních dnech se přihodí, že hora Hospodinova domu bude čnít nad horské vrcholy, vysoko nad všechny výšiny. Pohrnou se k ní lidské zástupy,

2

mnohé národy půjdou se slovy: "Pojďme, vystupme na horu Hospodinovu, k Bohu Jákobovu - do jeho domu! Bude nás vyučovat cestám svým a my budeme chodit jeho stezkami." Ze Sionu bude znít Hospodinovo učení, z Jeruzaléma se jeho slovo rozšíří.

3

On bude soudit lidské zástupy, napraví i daleké mocné národy. Tehdy ze svých mečů ukují pluhy a ze svých kopí srpy. Národ proti národu nepozvedne meč, už nikdy se nebudou chystat do boje.

4

Každý usedne ve stínu svého révoví, každý pod svůj fíkovník a nikdo už je nezděsí - tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

5

Všechny národy následují každý jméno svých bohů; my však následujeme jméno Hospodina, našeho Boha na věky věků!

6

V onen den, praví Hospodin, posbírám kulhavé a zahnané shromáždím - ty, jež jsem předtím ranil neštěstím.

7

Kulhavou obdařím potomky, ze zahnané učiním mocný lid a Hospodin bude kralovat nad nimi na hoře Sion od toho dne až navěky.

8

Migdal-edere, ty Věži stáda, pahorku Dcery sionské, k tobě se navrátí dávná vláda, království Dcery jeruzalémské.

9

Proč tedy teď tak běduješ? Což s tebou není Král? Copak zahynul tvůj Rádce, že máš bolesti jako rodička?

10

Svíjej se, Dcero sionská, v bolestech jako rodička, protože musíš odejít z města a budeš venku nocovat. Až do Babylonu musíš jít a tam dojdeš záchrany; tam tě Hospodin vykoupí z nepřátelského sevření.

11

Teď se proti tobě sbírají mnohé národy se slovy: "Jen ať je Sion znesvěcen! Kochejme se tím pohledem!"

12

Oni však netuší, jak smýšlí Hospodin; nechápou jeho plán, že je sbírá jak snopy na svůj mlat.

13

Vstaň a mlať, Dcero sionská, vždyť ti dám roh ze železa a z bronzu kopyta! Rozdrtíš mnohé národy, zasvětíš Hospodinu jejich zisk a Pánu vší země jejich bohatství. Teď se šikuj, Dcero šiků, vždyť jsme v obležení. Soudce Izraele budou bít holí do tváří!