Ozeáš 13

1

Efraimova slova bázeň budila, v Izraeli býval vznešený, provinil se ale ctěním Baala, a tak se zahubil.

2

A nyní hřeší dál a dál; odlévají si sochy ze stříbra, modly, které si sami vymysleli - všechny je řemeslník vyrobil! Říkají, že se jim prý obětovat má... Lidé líbají telata!

3

A proto budou jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá, jak z mlatu vichrem unášená pleva, jako dým z komína.

4

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, už od vyjití z Egypta; Boha kromě mne nikdy nepoznáš, není jiný Spasitel než já!

5

Na poušti jsem tě opatroval, v zemi, jež byla suchopár.

6

Nakrmili se dosyta, nasytili se a jejich srdce zpyšněla; zapomněli na mě dočista.

7

Proto jim budu lvem, jako leopard budu číhat na cestě;

8

napadnu je jak zuřivá medvědice, vyrvu jim z hrudi srdce, sežeru je tam jako lvice, roztrhám je jak divá zvěř!

9

Izraeli, zničil ses! Kdo ti pomůže?

10

Kde je tvůj král, tvůj zachránce? Kde je ve všech tvých městech? Kde jsou tví vládci, o nichž jsi pověděl: "Dej mi krále a velmože!"

11

Rozhněván jsem ti krále dal a rozzuřen ho odnímám!

12

Efraimův trest je zpečetěn, jeho hřích dobře uložen.

13

Porodní křeče sevřou jej, on je však dítě nemoudré - jakmile přijde jeho čas, opustit lůno se nechystá.

14

Vyplatím je z moci záhrobí, vykoupím je ze smrti. Kde jsou teď, smrti, ty tvé hrozby? Kde je tvá zhouba, záhrobí? Soucit bude mým očím skryt,

15

i když je Efraim nejplodnější mezi bratřími. Východní vítr přichází, vítr Hospodinův se zvedá nad pouští, aby vysušil jeho potoky, jeho prameny aby vyprahly; vyplení jeho poklady, o vše cenné ho připraví.