Ezechiel 8

1

Pátého dne šestého měsíce šestého roku, když jsem seděl doma a judští stařešinové seděli přede mnou, náhle tam na mě dolehla ruka Panovníka Hospodina.

2

Podíval jsem se a hle - jakoby lidská postava! Od pasu dolů bylo vidět jakoby oheň a od pasu vzhůru jakoby třpyt žhnoucího vzácného kovu.

3

Vztáhl cosi jako ruku a vzal mě za vlasy. Duch mě vyzvedl mezi nebe a zemi a v Božím vidění mě přenesl do Jeruzaléma, ke vchodu severní brány vnitřního nádvoří, kde trůnila urážlivá socha budící žárlivý hněv.

4

A hle - byla tam sláva Boha Izraele jako tehdy, když jsem měl vidění na pláni!

5

"Synu člověčí," řekl mi, "podívej se k severu." Podíval jsem se tím směrem, a hle - severně od brány vedoucí k oltáři stála přímo v cestě ta urážlivá socha.

6

"Synu člověčí," řekl mi, "vidíš, co páchají? Ty hrozné ohavnosti, které zde dům Izraele provádí, takže mě vyhání z mé svatyně? Uvidíš ale ještě horší ohavnosti."

7

Přivedl mě ke vchodu do nádvoří. A hle - spatřil jsem díru ve zdi.

8

"Synu člověčí," řekl mi, "prokopej tu zeď." Začal jsem tedy prokopávat zeď a hle - objevil se průchod.

9

"Vejdi," řekl mi, "a podívej se, jaké strašné ohavnosti tu páchají."

10

Vešel jsem tedy a rozhlédl se: Kolem dokola byly po stěnách vyryty obrazy všelijaké ohavné havěti a zvěře a všelijaké hnusné modly domu Izraele.

11

Před nimi stálo sedmdesát stařešinů domu Izraele a uprostřed nich Jaazaniáš, syn Šafanův. Každý měl v ruce kaditelnici a vzhůru stoupal oblak vonného dýmu.

12

"Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "Toto páchají stařešinové domu Izraele v přítmí, každý ve výklenku své modly. Říkají si totiž: ‚Hospodin nás nevidí; Hospodin zemi opustil.'

13

Uvidíš ale ještě horší ohavnosti, které páchají."

14

Přivedl mě ke vchodu severní brány Hospodinova domu, a hle - seděly tam ženy oplakávající boha Tamúze.

15

"Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "Uvidíš ale ještě horší ohavnosti než tyto."

16

Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle - u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!

17

"Vidíš to, synu člověčí?" řekl mi. "To snad domu Judy nestačí ohavnosti, které tu páchají, že musejí naplnit násilím celou zem a stále víc mě popouzet? Jen se podívej, jak mi strkají klacek do chřípí!

18

Proto i já projevím svůj hněv! Neslituji se, neušetřím je. I když mi budou hlasitě křičet do uší, já je nevyslyším."