Ezechiel 2

1

"Synu člověčí," řekl mi, "postav se na nohy. Chci s tebou mluvit."

2

Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.

3

"Synu člověčí," řekl mi, "posílám tě k Izraelcům, k těm vzpurným pohanům, kteří se bouří proti mně. Stejně jako jejich otcové i oni mě až do dneška stále jen zrazovali.

4

Synové, k nimž tě posílám, jsou paličatí a zatvrzelí. Proto jim řekni: ‚Tak praví Panovník Hospodin.'

5

Ať už poslechnou nebo ne - vždyť je to banda vzbouřenců - aspoň poznají, že měli mezi sebou proroka.

6

Ty, synu člověčí, se jich však neboj. Neboj se ani jejich slov, i když jsi obklopen trním a bodláčím a žiješ mezi štíry. Neboj se jejich slov a nelekej se jejich pohledů - vždyť je to banda vzbouřenců.

7

Vyřiď jim má slova, ať už poslechnou nebo ne - vždyť jsou to vzbouřenci.

8

Ty, synu člověčí, však poslouchej, co ti řeknu. Nevzpírej se jako ta banda vzbouřenců. Otevři ústa a sněz, co ti dávám."

9

Podíval jsem se a hle - proti mně natažená ruka a v ní svitek.

10

Rozvinul ho přede mnou; zepředu i zezadu byl celý popsán slovy nářků, úpění a bědování.