Jeremjáš 48

1

Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, o Moábu: "Běda městu Nebó - bude zničeno! Kiriatajim bude zahanbeno, dobyto, ta pevnost bude troskou hanebnou.

2

Moábu už žádná chlouba nezbyla, v Chešbonu se na něj chystá pohroma: ‚Pojďme je vyhladit, ať nejsou národem!' I ty, Madmene, budeš umlčen, už jde po tobě meč!

3

Z Choronaim je slyšet křik: Zkáza, hrozné neštěstí!

4

Moáb je rozdrcen, zní nářek maličkých.

5

Luchitským svahem s pláčem stoupají, ve stráních u Choronaim nad tou zkázou křičí úzkostí:

6

‚Utečte! Život si zachraňte! Přežijte jako křoví v pustině!'

7

Protože spoléháš na své výdobytky a poklady, i ty sám budeš dobyt. Tvůj bůh Kemoš půjde do vyhnanství a s ním i jeho kněží a velmoži.

8

Na každé město přitáhne zhoubce, neunikne mu žádné z nich. Celá pláň zahyne, rovina zajde, jak řekl Hospodin.

9

Posypte Moáb solí, vždyť bude obrácen v trosky! Z jeho měst zbudou sutiny, kde nikdo nebydlí.

10

Zlořečený, kdo koná Hospodinovo dílo nedbale! Zlořečený, kdo zdržuje svůj meč od krve!

11

Moáb si odmalička žil v pohodlí, jak víno nad sedlinou měl svůj klid. Z nádoby do nádoby ho nikdo nepřelil, nemusel odejít do vyhnanství. A proto chutná tak jako vždy, jeho vůně se nemění.

12

Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy na něj pošlu přelévače, kteří jej vylijí, vyprázdní jeho nádoby a džbány rozbijí.

13

Moáb se bude stydět za Kemoše, jako se národ Izrael styděl za Bét-el, tu svoji ‚naději'.

14

Na co říkáte: ‚My jsme hrdinové, muži připravení do boje'?

15

Moáb bude zahuben, jeho města vzata útokem. Výkvět jeho mladých padne při porážce, praví Král - Hospodin zástupů se jmenuje.

16

Zkáza Moábu se přiblížila, řítí se na něj záhuba.

17

Litujte ho všichni okolo, všichni, kdo znáte jeho slovutnost: ‚Ach, jak mocné žezlo zlomeno, hůl, jež se skvěla nádherou!'

18

Dolů ze slávy, v prachu usedni, trůnící Dcero dibonská! Zhoubce Moábu na tebe zaútočil, rozbořil tvé pevnosti.

19

Postav se na cestě a vyhlížej, obyvatelko města Aroer. Ptej se uprchlíků, uprchlic ptej se, říkej: ‚Co se to děje?'

20

Moáb se stydí, jak je rozdrcen. Naříkejte a kvílejte! Podél Arnonu oznamujte: Moáb je zahuben!

21

Na náhorní rovinu přišel soud - na Cholon, Jahcu i Mefaat,

22

na Dibon, Nebó i Bet-diblataim,

23

na Kiriatajim, Bet-gamut i Bet-meon,

24

na Keriot, Bosru i ostatní moábská města, blízká i vzdálená.

25

Moábův roh byl odťat, jeho paže byla zlomena, praví Hospodin.

26

Opijte ho za to, že se vzpínal proti Hospodinu. Ať se Moáb válí ve zvratcích, ať je konečně i on pro smích!

27

Copak ses nevysmíval Izraeli? Copak byl chycen mezi zloději, že se otřásáš opovržením, kdykoli se o něm zmíníš?

28

Opusťte města, usaďte se na skále, Moábci! Buďte jako holubice nad srázem hnízdící.

29

Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o tom, jak se chová pyšně a zpupně, jaké má srdce naduté.

30

Znám, praví Hospodin, jeho vztek; jeho chlubení je však falešné - na nic se nezmůže!

31

A proto oplakávám Moáb, pro celý Moáb naříkám, nad muži z Kir-cheresu lkám.

32

Nad tebou pláču, révo Sibmy, tak jako pláče Jaezer. Tvé výhonky až k moři dosahovaly, k Mrtvému moři, až po Jaezer; teď ale na tvé zralé hrozny, na tvé vinobraní vpadl ničitel!

33

Zmizelo veselí a jásot v zahradách po celé zemi moábské. Víno jsem z lisů odebral, s veselým křikem už se nešlape - ten křik už není jásotem!

34

Křik z Chešbonu a Eleale bude slyšet až do Jahcy, bude znít od Coaru k Choronaim až k Eglat-šelišiji, neboť vyschnou dokonce i nimrimské potoky.

35

Skoncuji s Moábem, praví Hospodin - s těmi, kdo vystupují na posvátné výšiny a svým bohům pálí oběti.

36

Mé srdce nad Moábem jak flétna naříká, nad muži z Kir-cheresu jak flétna naříká, vždyť bude zničeno vše, co vyzískal!

37

Každá hlava oholena, všechen vous ostříhán, všechny ruce samá jizva a pytlovina přes bedra.

38

Na všech moábských střechách, na náměstích jen samé truchlení. Roztříštím Moáb jako džbán, který už nikdo nechce, praví Hospodin.

39

Tolik střepů! Tolik kvílení! Moáb se v hanbě zády obrací. Moáb už budí jenom posměšky k výstraze všemu okolí.

40

Tak praví Hospodin: Hle, orel se vrhá na Moáb, už nad ním křídla prostírá!

41

Města padnou do zajetí, pevnosti budou dobyty. Srdce moábských hrdinů bude v onen den jako srdce ženy v porodních bolestech.

42

Moáb bude zničen, aby už nebyl národem, neboť se vzpínal proti Hospodinu.

43

Strach a prach a past na vás, obyvatelé Moábu! praví Hospodin.

44

Kdo před tím strachem bude utíkat, padne do propasti v prach; kdo z propasti se vyškrábá, nad tím se sklapne past. Přivedu totiž na Moáb čas zúčtování, praví Hospodin.

45

Ve stínu Chešbonu se zastaví vyčerpaní běženci. Z Chešbonu ale oheň vyšlehne, z domu Sichonova plamen, jenž pohltí skráně Moábu, lebky těch pyšných křiklounů.

46

Běda tobě, Moábe! Lid Kemošův zahyne. Tví synové půjdou do zajetí, tvé dcery pryč do vyhnanství.

47

V posledních dnech ale Moábův osud změním, praví Hospodin." Zde končí soud nad Moábem.