Jeremjáš 22

1

Tak praví Hospodin: "Sestup do paláce judského krále a vyřiď tam toto slovo:

2

Králi judský, který sedíš na Davidově trůnu, slyš slovo Hospodinovo - ty, tvoji dvořané i tvůj lid, vy, kteří vcházíte těmito branami.

3

Tak praví Hospodin: Jednejte poctivě a spravedlivě! Zachraňujte okrádaného z rukou utlačitele! Přistěhovalcům, sirotkům a vdovám neubližujte! Nechovejte se násilně! Neprolévejte na tomto místě nevinnou krev!

4

Pokud se opravdu zařídíte podle těchto slov, budou branami tohoto paláce vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních a s nimi jejich dvořané i lid.

5

Pokud však tato slova neposlechnete, pak přísahám při sobě samém, praví Hospodin, že z tohoto paláce zbudou jen trosky."

6

Toto praví Hospodin o domu judského krále: "Jsi pro mě jako Gileád, jako libanonský vrcholek. Zbude z tebe však jen pustina, města bez obyvatel.

7

Pošlu proti tobě ničitele, každého v plné zbroji; zporážejí ty tvé skvělé cedry a naházejí do ohně!

8

Až budou lidé z mnoha národů procházet kolem tohoto města, budou se jeden druhého ptát: ‚Proč to Hospodin tomuto velikému městu provedl?'

9

A dostanou odpověď: ‚Protože opustili smlouvu Hospodina, svého Boha, klaněli se cizím bohům a sloužili jim.'"

10

Neplačte nad mrtvým, nenaříkejte pro něj; plačte však nad tím, který odchází, protože už se nevrátí a nespatří rodnou zem.

11

Toto praví Hospodin o Šalumovi, synu Jošiášovu, jenž se stal judským králem po svém otci Jošiášovi, ale musel odsud odejít: "Už se sem nevrátí.

12

Zemře tam, kam ho odvlekli, a tuto zem už nikdy nespatří."

13

"Běda tomu, kdo si staví palác, ale ne spravedlností; tomu, kdo buduje horní patra, ale bezprávím; tomu, kdo nechá bližního dřít zdarma a za práci mu neplatí!

14

Říká: ‚Postavím si velký palác a v něm prostorné komnaty; prorazím do něj okna, obložím cedrem a natřu červení.'

15

Copak tě dělá králem, že máš víc cedru než ostatní? Copak tvůj otec neměl co jíst a pít? Jednal však poctivě a spravedlivě, a tak se mu vedlo dobře.

16

Hájil práva chudých a ubohých - tehdy bývalo dobře! To totiž znamená znát mě, praví Hospodin.

17

Ty ale nemáš oči ani srdce než pro svůj mrzký zisk; zajímá tě jen vraždit nevinné, vydírání a násilí."

18

Toto praví Hospodin o judském králi Joakimovi, synu Jošiášovu: "Nebudou ho oplakávat: ‚Ach bratře, ach sestro!' Nebudou ho oplakávat: ‚Ach pane, ach veličenstvo!'

19

Pohřbí ho tak jako osla - vyvlečou ho ven a pohodí někam za brány Jeruzaléma."

20

"Vystoupej na Libanon, dcero, křič, z Bášanu ať tvůj hlas zní, z Abarimu vykřikni nad svými milenci, neboť jsou všichni rozdrceni!

21

Mluvil jsem k tobě, dokud jsi měla klid, říkala jsi ale: ‚Nechci poslouchat!' Tak je to s tebou už od mládí, že neslyšíš můj hlas.

22

Všechny ty tvé pastýře vítr požene, tví milenci půjdou do zajetí; tehdy se konečně budeš hanbit a stydět za všechny své špatnosti.

23

Uvelebila ses v Libanonu, v hnízdečku mezi cedrovím; budeš však sténat jako při porodu, jako rodička se budeš svíjet bolestí!"

24

"Jakože jsem živ, praví Hospodin, i kdybys byl, judský králi Jekoniáši, synu Joakimův, pečetním prstenem na mé pravici, i odtud bych tě strhl!

25

Vydám tě do rukou těch, kdo pasou po tvém životě, do rukou těch, ze kterých máš děs, do rukou babylonského krále Nabukadnezara a do rukou Babyloňanů.

26

Tebe i tvou rodnou matku odvrhnu do cizí země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.

27

Do své vytoužené země se nikdy nevrátíte."

28

Je snad Jekoniáš nějaký zahozený střep? Hrnec, který nikdo nechce? Proč jsou tedy zavrženi on i jeho potomci, odmrštěni do země, kterou neznali?

29

Ach země, země, země! Slyš slovo Hospodinovo!

30

Tak praví Hospodin: "Zapište ho jako muže bez dětí, jako někoho, komu se v životě nedařilo. Nikomu z jeho potomků se nezdaří usednout na trůn Davidův a vládnout nad Judou."