Jeremjáš 10

1

"Slyšte slovo, které k vám promlouvá Hospodin, dome izraelský.

2

Tak praví Hospodin: Pohanským způsobům se neučte a nebeských znamení se neděste, ačkoli se jich děsí pohané.

3

To, čím se řídí národy, jsou pouhé nesmysly: dřevo pokácené v lese, výtvor otesaný truhlářem,

4

ozdobený stříbrem a zlatem, zpevněný hřeby a kladivem, aby se nekácel.

5

Ty modly jsou jako strašáci v okurkovém poli. Neumějí mluvit a musejí se nosit, protože nechodí. Nebojte se jich, nedokážou nijak ublížit ani pomoci."

6

Nikdo není, Hospodine, jako ty! Jsi veliký a velikou mocí jsi pověstný.

7

Kdo by se tě nebál, Králi národů? Jen ty zasloužíš úctu! Mezi mudrci všech národů a ve všech jejich královstvích není nikdo jako ty.

8

Do jednoho jsou to nechápaví tupci a jejich nauky jsou pouhé nesmysly: dřevo,

9

tepané stříbro ze zámoří a zlato dovezené z dálné ciziny. Ten výtvor truhláře a kovotepce pak oblékají purpurem a šarlatem - všechno je to dílo zručného umělce.

10

Ale Hospodin je pravý Bůh, je živý Bůh a věčný Král! Země se třese před jeho zlobou, národy neobstojí, když se rozhněvá.

11

Řekněte jim tohle: "Bohové, kteří nestvořili nebe a zemi, takoví ze země i zpod nebe vymizí!"

12

On ale svou silou stvořil zem, svou moudrostí vybudoval svět, nebe rozepjal svým rozumem!

13

Svým hlasem rozezvučí vody na nebi, od obzoru nechá stoupat oblaky; k lijáku připojuje blesky, vypouští vítr ze svých pokladnic.

14

Všichni ti tupci ničemu nerozumí, všichni kovotepci budou zklamáni svými modlami, protože jejich odlitky jsou podvod a ducha v sobě nemají.

15

Jsou to jen nesmysly, směšné výtvory; až na ně přijde čas zúčtování, budou zničeny.

16

Úděl Jákobův však není jako oni, neboť je všeho Stvořitel; kmen Izraele má za své dědictví, Hospodin zástupů se jmenuje.

17

Lide žijící v obleženém městě, seber si ranec, půjdeš ze země!

18

Neboť toto praví Hospodin: "Hle, tentokrát vymrštím obyvatele této země jako z praku a dopustím na ně soužení, aby byli zajati."

19

Běda mi, má rána bolí, mé zranění se nehojí! Říkal jsem si: Tuhle bolest jistě vydržím.

20

Teď ale je můj stan zničen, zpřetrhány všechny provazy. Děti mě opustily a jsou pryč, už není, kdo by můj stan vztyčil, kdo by postavil mé přístřeší.

21

Pastýři, ti tupci, se Hospodina neptali, a proto se jim nedaří - celé stádo se jim rozuteklo pryč.

22

Slyš, už přichází zpráva: Ze severní země se blíží vřava! Judská města se obrátí v trosky, kde žijí jen šakali.

23

Hospodine, vím, že nikdo nemá svou cestu v moci a že člověk po ní jdoucí své kroky neřídí.

24

Trestej mě, Hospodine, ale spravedlivě, ne ve svém rozhněvání, ať mě nezdrtíš.

25

Vylij svou zuřivost raději na národy, které se k tobě neznají, vylij ji na kmeny, které se k tvému jménu nehlásí. Vždyť právě oni Jákoba spolykali, pohltili, zhltali, jeho domovinu zničili!