Izajáš 5

1

Svému milému zpívat chci milostnou píseň o jeho vinici: Můj milý míval vinicina úrodném úbočí.

2

Okopal ji a zbavil kamení, ušlechtilou révu na ní vysadil. Věž postavil uprostřed ní, vykopal v ní i vinný lis. Očekával, že hrozny urodí, její plody ale zplaněly.

3

Nyní, občané Jeruzaléma a lide judský, rozsuďte mezi mnou a mojí vinicí.

4

Co víc se dalo udělat pro moji vinici, než co jsem pro ni učinil? Když jsem očekával, že hrozny urodí, proč její plody zplaněly?

5

Nyní vám tedy oznámím, co udělám se svou vinicí: Odstraním její plot a bude vypleněna, zbořím její zeď a bude zdupána.

6

Nechám ji, aby ladem ležela, neprořezaná, neokopaná, trním a bodláčím celá zarostlá. Navíc i mrakům poručím, ať na ni neprší.

7

Vinice Hospodina zástupů je dům izraelský, jeho milovaná réva je judský lid. Očekával právo, a hle - bezpráví, spravedlnost, a hle - úpění!

8

Běda vám, kdo skupujete dům za domem a spojujete pole s polem, takže už nezbývá místo pro jiné - copak jste jediní obyvatelé země?!

9

Hospodin zástupů přede mnou prohlásil: Jistěže mnohé domy zchátrají, honosné vily se vylidní.

10

Deset akrů vinice vydá jen jeden džbán, deset měr osiva jen jednu míru zrna.

11

Běda těm, kdo ráno vstávají a hned se ženou za pitím, kdo vysedávají dlouho do noci, než se vínem rozvášní!

12

Citery, loutny, tamburíny, píšťaly, víno na jejich hodech nechybí. Hospodinovy skutky je ale nezajímají, dílo jeho rukou vůbec nevidí.

13

A proto můj lid půjde do zajetí, neboť mu chybí poznání; jeho urození budou umírat hlady, obyčejní budou žízní vyprahlí!

14

Záhrobí už proto rozvírá svůj chřtán, jeho bezedná tlama zeje dokořán; výkvět i spodina spadne tam, celý ten rozjařený bujný dav!

15

Člověk bude sražen a každý ponížen, pohledy pyšných skloní se.

16

Hospodin zástupů se ale soudem vyvýší, svatý Bůh se ukáže svatým ve spravedlnosti.

17

Ovce se budou pást jako na vlastních loukách, v troskách boháčů se budou pást kůzlata.

18

Běda těm, kdo táhnou vinu za provazy lži, kdo jak vůz na laně vlečou hřích!

19

Těm, kdo říkají: "Jen ať si pospíší, ať Bůh neotálí s dílem svým, abychom si je prohlédli! Jen ať už přijde s tím, ať Svatý izraelský svůj záměr naplní, abychom ho poznali!"

20

Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo nazývají tmou, kdo vydávají hořkost za sladkost a sladkost za hořkost!

21

Běda těm, kdo se považují za moudré, kdo si připadají rozumně!

22

Běda hrdinům v pití vína, zdatným v nalévání nápojů,

23

kteří za úplatek ospravedlní darebáka a spravedlivým právo odepřou!

24

Proto jako oheň polyká strniště a seno mizí v plamenech, právě tak ztrouchniví jejich kořeny a jejich květy vítr rozpráší. Zákon Hospodina zástupů totiž zavrhli, slovy Svatého izraelského pohrdli!

25

Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid, napřáhl proti němu ruku a udeřil, takže se hory zatřásly - v ulicích jako smetí leží mrtvoly! Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit.

26

Pozvedá korouhev pro národ zdaleka, od konce světa ho hvízdnutím přivolá, a hle - hned rychle přispěchá!

27

Nikdo z nich se neunaví, neklesne, nikdo si nezdřímne ani neusne, neuvolní se jim opasek na bedrech, nepřetrhne se jim na obuvi řemínek.

28

Jejich šípy jsou ostré a všechny luky napjaté; kopyta jejich koní jako křemen a jejich kola jako vichřice.

29

Budou řvát jako lev, jako lvíčata spustí řev; zavrčí a chytí úlovek, odvlečou ho pryč a nikdo jim ho nevyrve.

30

V ten den budou vrčet nad svou kořistí, jako když moře burácí. Kdo tehdy pohlédne na zemi, uvidí samou tmu a trápení - světlo se skryje za mraky!