Izajáš 46

1

Padl Bél, Nabú se hroutí, zvířata vezou jejich sochy pryč; břemeny, jež jste si nosili, jsou obtížena k padnutí.

2

Hroutí se, spolu padají, nemohou to břímě zachránit, musejí odejít do zajetí.

3

Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu, vy, které hýčkám od lůna matky, vy, které od narození nosím v náručí:

4

Až do stáří, až do šedin já sám, to já vás podpořím; já jsem vás učinil a já vás nosím, já vás podpořím a zachráním.

5

Ke komu mě tedy chcete přirovnat? Kdo je podle vás jako já? S kým mě to chcete srovnávat? Což se mi někdo podobá?

6

Lidé sypou zlato z měšce a váží stříbro na váze - najímají zlatníka, aby jim z toho boha udělal, aby ho mohli v kleče uctívat.

7

Nosí ho na ramenou, tahají se s ním, on potom stojí, kde ho postaví, na svém místě stojí bez hnutí. Když k němu volají, neodpoví jim, nezachrání je z jejich soužení.

8

Vzpomeňte si na to a vzmužte se, vy zrádci, zamyslete se!

9

Vzpomeňte na věci dávno minulé, vždyť já jsem Bůh a žádný jiný není, jsem Bůh a není žádný kromě mne.

10

Já od počátku oznamuji konec a odedávna, co teprv nastane. Říkám: "Má vůle stane se, udělám vše, co se mi chce."

11

Já zavolám od východu dravce, muže své vůle ze země daleké. Co jsem řekl, to učiním, své rozhodnutí naplním.

12

Slyšte mě, vy v srdci zatvrzelí, od spravedlnosti tak vzdálení:

13

Svou spravedlnost jsem přiblížil, není vzdálená, neopozdí se spása má. Já obdařím Sion spásou a Izrael svou krásou.