Izajáš 44

1

Teď ale slyš, Jákobe, můj služebníku, slyš, Izraeli, vyvolený můj!

2

Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě v lůnu utvořil a který tě podpoří: Neboj se, můj služebníku Jákobe, můj vyvolený Ješurune!

3

Já vyliji vody na žíznivé a potoky na vyschlou zem. Vyliji svého Ducha na tvé símě, své požehnání na tvé potomky,

4

takže porostou jako tráva na louce a jako vrby u řeky.

5

Jeden řekne: "Patřím Hospodinu" a druhý Jákobovo jméno ponese, další si na ruku napíše "Hospodinův" a přijme jméno Izrael.

6

Toto praví Hospodin, král a vykupitel Izraele, Hospodin zástupů: Já jsem první a já jsem poslední, kromě mě není žádný Bůh.

7

Kdo je jako já? Ať to ohlásí! Ať mi to oznámí a vyloží! Odedávna, kdy jsem ustavil svůj lid, kdo jim oznamuje věci příští a budoucí?

8

Neděste se, nezoufejte - vždyť jsem vám to předem jasně pověděl. Vy jste mí svědkové! Je snad nějaký Bůh kromě mě? Ne, jiná Skála není, já o žádné nevím!

9

Výrobci model jsou zcela nicotní, to, co obdivují, jim nemůže pomoci. Sami sobě stojí za svědky, přitom nic nevidí a nic nevědí, aby se aspoň styděli!

10

Kdo vyrábí boha a modlu odlévá, vůbec nic nezíská.

11

Ostuda čeká všechny jeho stoupence - vždyť i umělec je jen člověkem! Jen ať se všichni shromáždí, jen ať předstoupí, aby se děsit a stydět museli!

12

Kovář si bere nářadí a pracuje s ním ve výhni; tvaruje modlu kladivy, dře se s ní ze všech sil. Přitom hladoví až k umdlení ani se nenapije, až se vysílí.

13

Řezbář tu modlu měří šňůrou a zakresluje křídou, opracovává ji dláty, rýsuje kružítky. Zhotoví z toho lidský tvar, skvělou podobiznu člověka, aby v domě seděla.

14

Předtím však musel cedry pokácet, vybrat si duby nebo cypřiše; nechal je sílit mezi stromy v lese, zasadil sosnu a rostla s deštěm.

15

To dřevo je pro člověka palivem - kus z něho vezme a hřeje se, kusem zatopí a chleba upeče, z kusu pak dělá boha, jemuž klaní se, zhotoví si modlu, před níž poklekne.

16

Půlku dřeva spálí na ohni, na němž si maso k jídlu připraví, peče si pečeni a tou se nasytí. Když se ohřeje, říká: "Výborně! Je mi teplo, dívám se na oheň."

17

Ze zbytku dřeva si pak boha udělá, modlu, před níž se klaní a pokleká, a říká jí svou modlitbu: "Zachraň mě! Vždyť jsi můj bůh!"

18

Vůbec nechápou! Vůbec nevědí! Oči mají zaslepené, takže nevidí, ničemu nerozumí v srdcích svých.

19

Nikdo se nezastaví, nepřemýšlí, nemá rozum, nepomyslí si: "Půlku jsem spálil na ohni, upekl jsem si chleba na uhlí, pekl jsem maso a nasytil se jím. To mám teď ze zbytku dělat ohavnost, před tímhle špalkem mám teď pokleknout?"

20

Takový člověk se krmí popelem, oklamané srdce svádí jej. Nezachrání se, neřekne: "Nedržím v pravici prázdnou lež?"

21

Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě vytvořil, jsi můj služebník, nezapomenu, Izraeli, na tebe.

22

Jak oblak zaženu viny tvé, tvé hříchy jak mlhu rozptýlím. Navrať se ke mně zpět - vždyť jsem tě vykoupil.

23

Jásejte, nebesa, Hospodin to učinil; radostně křičte, zemské hlubiny! Ať hory zvučně zpívají i lesy a všechny stromy v nich, neboť Hospodin Jákoba vykoupil a v Izraeli se oslaví!

24

Toto praví Hospodin, který tě vykoupil, který tě v lůnu zformoval: Já jsem Hospodin, který vše působí, který sám roztahuje nebesa, který překlenuje zemi zcela sám,

25

který maří lživá znamení a věštce v blázny obrací, který mudrce vrhá v zmatek a jejich vědění obrací vniveč,

26

který potvrdí, co říká jeho služebník, a předpověď svých poslů naplní. Já říkám Jeruzalému: "Budeš obydlen!" a judským městům: "Vystavěna budete!" a pozvednu je z trosek.

27

Já říkám hlubině: "Vyschni, neboť vysuším tvé proudy."

28

Já říkám Kýrovi: "Můj pastýř," neboť mou vůli zcela naplní. Řekne Jeruzalému: "Buď vystavěn!" a chrámu: "Buď znovu založen!"