Izajáš 17

1

Ortel nad Damaškem: Hle, Damašek přestane být městem, bude z něj pouhá hromada trosek!

2

Jeho města budou navěky opuštěna, stanou se útočištěm pro stáda a nebude, kdo by je odehnal.

3

Efraim přijde o svoji pevnost, Damašek přestane být královstvím a pozůstatek Aramu dopadne jako sláva Izraelců - tak praví Hospodin zástupů.

4

V ten den Jákobova sláva uvadne a jeho vypasené tělo vyhubne.

5

Bude to, jako když se o žni sklízí obilí, když se shromažďují klasy v náručí; bude to, jako když se sbírají klasy v údolí Refaim.

6

Zbudou z něj pouhé paběrky, jako když se češou olivy: dvě tři olivky na vrchu koruny, čtyři pět se jich urodí na větvích - tak praví Hospodin, Bůh Izraelský.

7

V ten den člověk vzhlédne ke svému Tvůrci, k Svatému izraelskému pohled obrátí.

8

Nebude už vzhlížet k oltářům, k vlastnoručnímu dílu, přestane obdivovat posvátné kůly a kadidlové oltáříky, jež si sám vyrobil.

9

V ten den budou jejich mocná města opuštěna, jako když Hivejci a Emorejci utekli před syny Izraele - všude samá pustina.

10

Zapomněla jsi na Boha své spásy, na skálu své síly nemyslíš. Proto, ač sázíš vzácné rostliny a pěstuješ si révu z ciziny,

11

i kdyby ti vypučely ještě v den sadby, ještě to ráno kdyby ti rozkvetly, sklizeň ti ale najednou zmizí v den choroby a hrozné bolesti.

12

Běda bouřícím davům lidí jako když bouří moře při bouři! Běda národům burácejícím jako burácejí vody v peřejích!

13

Ač burácejí národy jako burácením vod mohutných, až on je okřikne, uprchnou do dáli jako plevy hnané větrem po kopcích, jako chmýří ve vichřici.

14

S večerem přicházejí náhlé hrůzy, než se však rozední, už jsou pryč. Takový je úděl těch, kdo nás plení, takový osud těch, kdo nás drancují.