Izajáš 16

1

Pošlete beránky vládci země ze Sely u pouště na horu Dcery sionské.

2

Moábské dcery jsou při arnonských brodech jak vyplašené ptáče z hnízda vyhnané.

3

"Poraďte se a rozhodněte - zastiň nás jako noc v pravé poledne! Ukryj běžence, nezrazuj vyhnance!

4

Moábští běženci ať pobudou u tebe, dej jim útočiště před zhoubcem! Násilí totiž pomine, zhouba přestane a utlačovatel zmizí ze země.

5

Tvůj trůn tehdy bude upevněn láskou a v Davidově stanu na něm usedne soudce, jenž bude věrně hledat právo a spravedlnosti včas dosáhne."

6

Slyšeli jsme o Moábově pýše, o jeho pýše nezměrné, o jeho pýše, zpupnosti a zlobě - jeho chlubení je však falešné!

7

Proto ať Moáb kvílí nad Moábem, ať všichni kvílejí; nad rozinkami z Kir-charešet bědujte - ach, tak zdrceni!

8

V Chešbonu totiž pole zvadla tak jako v Sibmě vinná réva. Vládci národů zdupali její ratolesti, které až k Jaezeru sahaly, které se dříve vinuly až k poušti a jejíž výhonky se množily, až moře objaly.

9

A proto oplakávám révu Sibmy, tak jako pláče celý Jaezer; svými slzami tě smáčím, Eleale a Chešbone, vždyť nad tvou sklizní i vinobraním tvůj výskot umlkne!

10

Zmizelo veselí a jásot v zahradách, na vinicích přestal zpěv a zábava. Víno v lisu už nikdo nešlapá a všechen výskot je ten tam.

11

Mé srdce jako loutna nad Moábem lká, mé nitro pro Kir-cheres naříká.

12

Až se Moáb ukáže na své výšině, namáhat se bude zbytečně; půjde se modlit do své svatyně, ale nic nezmůže.

13

To je slovo, které Hospodin o Moábu vyřkl už dříve.

14

Nyní však Hospodin praví toto: "Za tři roky, jako by ty roky počítal nádeník, bude sláva Moábu potupena a celý ten ohromný dav se zmenší na nepatrný a ubohý pozůstatek."