Izajáš 1

1

Vidění o Judovi a jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše.

2

Slyšte, nebesa, země, vyslechni, co praví Hospodin: Syny jsem hýčkal, vychoval, oni mě ale zradili.

3

I býk zná svého hospodáře, osel zná jesle, kde ho krmí pán - Izrael ale nechce znát, můj lid si nevšímá!

4

Ach, národe hříšníků, lide obtížený vinami, plemeno zločinců, synové zkažení - Hospodina opustili, Svatého izraelského zavrhli, odvrátili se jako cizí!

5

Proč máte být biti ještě víc? Proč se musíte stále protivit? Hlava je celá pokrytá ranami a srdce puká bolestí.

6

Od chodidel až k temeni nezůstal kousek netknutý: jen samé rány, modřiny a jizvy samý hnis - nejsou ošetřeny ani obvázány, olejem nejsou léčeny!

7

Vaše země leží v sutinách, vaše města jsou spálena. Půdu vám cizáci plení před očima - je z ní pustina, cizáky zcela zničená.

8

Opuštěna zůstala Dcera sionská jako chýše vprostřed vinice, jako budka v poli okurek, jak město, jež se obléhá.

9

Kdyby z nás Hospodin zástupů nenechal aspoň hrstku naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora!

10

Slyšte slovo Hospodina, vládcové Sodomy, vyslechni učení našeho Boha, lide Gomory:

11

K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti? praví Hospodin. Mám už dost beraních zápalů i sádla tučných dobytčat. Krev býků, kozlů a beránků mi není příjemná.

12

Že se mi vůbec chodíte ukazovat! Kdo si myslíte, že o to stojí, abyste šlapali po mých nádvořích?

13

Přestaňte přinášet marné oběti! Kouř kadidla je mi odporný. Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti - ta vaše zlá shromáždění nesnáším!

14

Ta vaše novoluní, ty vaše svátky - jak se mi z duše protiví! Jsou mi břemenem, nemohu už je vydržet.

15

Proto když ke mně vzpínáte ruce, zakrývám si oči před vámi; když své modlitby hromadíte, neslyším. Ruce máte celé od krve -

16

umyjte se a očisťte! Odkliďte mi už z očí zlo, jež jste páchali. Přestaňte jednat zle -

17

jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!

18

Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh. Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí.

19

Jste-li ochotní a poslušní, budete požívat darů země.

20

Jste-li však vzpurní a odbojní, budete požíráni mečem. Tak promluvila ústa Hospodinova.

21

Ach, jak se kdysi věrné město stalo nevěstkou! Kdysi je naplňovalo právo a spravedlnost žila v něm - teď však jen vrahové.

22

Tvé stříbro se proměnilo v strusku, tvé víno se vodou zředilo.

23

Tví vládcové jsou samozvanci a společníci zlodějů; všichni si úplatky oblíbili, záleží jim jen na zisku. Sirotkům nezjednávají právo, nemají zájem se zastat vdov.

24

Nuže, toto praví Panovník, Hospodin zástupů, Mocný izraelský: Ach, jak si ulevím od svých nepřátel, svým protivníkům pomstím se!

25

Obrátím proti tobě ruku, dočista vytavím tvoji strusku, odstraním z tebe všechnu nečistotu!

26

Vrátím ti soudce tak jako kdysi, budeš mít rádce jako dřív. A potom budeš znovu nazýváno: Město spravedlnosti, Věrné město.

27

Sion tehdy bude vykoupen právem a jeho kajícní spravedlností.

28

Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné, zahyne každý, kdo Hospodina opouští.

29

Hanba vám bude za posvátné háje, které se vám tak líbily; za ty zahrady se budete stydět, že jste se pro ně rozhodli.

30

Budete jako dub, jemuž opadává listí, a jako zahrada bez vody.

31

Ze siláka se stane koudel a jiskrou bude jeho čin; obojí to pak spolu vzplane - nikdo to nebude moci uhasit!