Píseň Písní 5

1

Do zahrady své vcházím, má drahá nevěsto, sbírám svou myrhu i své koření, svou plástev medu jím, své víno i mléko popíjím. Jen jezte, přátelé, a pijte, milováním se opijte!

2

Spím, ale mé srdce bdí. Slyšte - už klepe můj milý! Otevři, má drahá, lásko má, holubičko má, má dokonalá! Hlavu mám rosou pokrytou, kadeře plné nočních krůpějí!

3

Košili jsem si už svlékla, mám se snad oblékat? Nohy jsem si už myla, snad špinit si je mám?

4

Můj milý protáhl ruku otvorem, mé útroby se pro něj zachvěly.

5

Milému svému jsem vstala otevřít, z mých rukou myrha stékala, myrha kanula z prstů mých až na rukojeť závory.

6

Milému svému jsem otevřela, můj milý však zmizel, odešel - duše mě opustila spolu s ním! Hledala jsem ho, ale nenašla, volala jsem ho, a on se neozval.

7

Našli mě strážní, co město obcházejí, surově zbili mě a zranili. Šaty z ramenou mi strhli ti strážci hradební.

8

Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, najdete-li mého milého, co mu povíte? Že jsem nemocná láskou!

9

Čím je tvůj miláček zvláštní, ty nejkrásnější z žen? Čím je tvůj miláček zvláštní, že nutíš nás k přísaze?

10

Můj milý září jako rubíny, vyjímá se mezi tisíci!

11

Jeho hlava je zlato nejčistší, vlnité kadeře jak černí havrani.

12

Jeho oči jsou jako holoubci mezi vodními potůčky; v mléce se koupají, vsazené jako klenoty.

13

Jeho tváře jsou jak záhon koření, jak pokladnice voňavek. Jeho rty jsou jako lilie myrhou kanoucí.

14

Jeho paže - zlaté pruty osázené chrysolity. Jeho břicho - plát slonoviny pokrytý safíry.

15

Jeho stehna - mramorové sloupy na zlatých podstavcích. Jako Libanon je pohledný, jak cedr ztepilý.

16

Jeho ústa jsou nejsladší, celý je tolik žádoucí! Takový je můj milý, takový můj druh, dcery jeruzalémské!