Kazatel 4

1

Když jsem se rozhlédl, znovu jsem viděl jen samé bezpráví pod sluncem: Slzy utiskovaných - útěcha nikde. Moc v rukou utiskovatelů - útěcha nikde!

2

Proto závidím dávno mrtvým spíše než těm, kdo jsou dosud naživu.

3

Nejšťastnější je ale ten, kdo ještě nebyl a neviděl zlo, které se děje pod sluncem!

4

Shledal jsem také, že všechno pachtění a snaha o úspěch pramení z lidské závisti vůči bližnímu. I to je marnost a honba za větrem!

5

Hlupák do klína složí ruce a potom sžírá se.

6

Lepší špetka klidu než náruč námahy a honba za větrem!

7

Když jsem se rozhlédl, viděl jsem další marnost pod sluncem:

8

Někdo je sám a nikoho nemá, je bez dětí a bez bratrů. Jeho pachtění ale nebere konce, očima lační po větším bohatství. "Pro koho se to vlastně pachtím, proč si odpírám všechno pohodlí? I to je marnost a bídné úsilí."

9

Lépe je dvěma nežli samotnému; jejich námaha má štědrou odměnu:

10

Padne-li jeden z nich, druhý ho zvedne, padne-li osamělý, běda, kdo zvedne jej?!

11

Dva lidé spolu spící lépe zahřejí se, jak ale zahřeje se ten, kdo spí sám?

12

Je-li napaden jeden, dva spolu odolají; trojitý provázek se těžko přetrhne!

13

Lepší je chudý a moudrý mladík než starý a pošetilý král, který si ani nenechá poradit.

14

Bývalý vězeň se může stát králem, rozený král zase chudákem.

15

Viděl jsem, že všichni, kdo žili pod sluncem, drželi s oním mladíkem, který nastoupil po králi.

16

Stanul v čele nespočetných zástupů, těm, kdo přišli potom, se ale nelíbil. Ano, i to je marnost a honba za větrem. Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu. Přicházej raději naslouchat než přinášet oběť hlupáků - ti ani nevědí, jak špatně jednají!