Kazatel 12

1

Pamatuj na svého Stvořitele, dokud jsi ještě mlád, dříve než přijdou zlé dny a roky, o kterých řekneš: Nemám je rád!

2

Dřív než ti slunce zhasne tak jako světlo měsíce a hvězd a než se obloha znovu temnými mraky zatáhne.

3

Strážcové domu se tehdy rozechvějí, udatní mužové se přikrčí, prořídnou řady těch, jež v mlýnku mlely, ty, jež vyhlížely z oken, se do tmy ponoří.

4

Tehdy se zavřou dveře do ulice a mlýnek zvolna umlkne, budeš se probouzet šveholením ptáků, všechny písně však budou zastřené.

5

Tehdy se člověk začne bát výšek a každá cesta hrozbu znamená, mandloň rozkvete bílým květem, příliš těžká je i kobylka a všechna chuť se ztratila. Člověk odchází do věčného domu, ulicí krouží truchlící.

6

Pamatuj na svého Stvořitele, dřív než se přetrhne stříbrná šňůra a zlatá mísa než se rozbije, dřív než se roztříští džbán nad pramenem a kolo u studny se rozláme,

7

než se prach vrátí do země, kde býval, a duch se vrátí k Bohu, jenž ho daroval.

8

Marnost nad marnost, řekl Kazatel, všechno je marnost.

9

Nejenže byl Kazatel moudrý - svému vědění také učil prostý lid. Vyslechl, zkoumal a také upravil mnohá přísloví.

10

Kazatel hledal výstižná slova a sepsal poctivé a pravé výroky.

11

Slova mudrců jsou jako bodce, sbírky výroků jsou hřeby zatlučené - všechny pocházejí od téhož Pastýře.

12

Cokoli je navíc, toho se varuj, synu. Píše se tolik knih, že to nebere konce, a přílišné bádání člověka unaví.

13

Zde je souhrn všeho, co jsi slyšel: Měj bázeň před Bohem a plň jeho přikázání - vždyť to je pro člověka vším.

14

Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.