Kazatel 11

1

Posílej svůj chléb po vodě - po čase znovu najdeš jej.

2

Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.

3

Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.

4

Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.

5

Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.

6

Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej - vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.

7

Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!

8

Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje - ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.

9

Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.

10

Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla - vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!