Přísloví 29

1

Z často káraného se stane zatvrzelý, když náhle zhroutí se, nebude pomoci.

2

Z rozmachu spravedlivých lid se raduje, když vládnou darebáci, národ běduje.

3

Kdo miluje moudrost, působí otci radost, přítel nevěstek však mrhá majetek.

4

Spravedlností král posiluje zemi, kdo ale zvyšuje daně, ten ji pustoší.

5

Kdo svému bližnímu lichotí, prostírá před jeho nohy síť.

6

Zlý člověk vězí v pasti hříchu, spravedlivý je plný radostného smíchu.

7

Spravedlivý má zájem o právo ubohých, darebák o tom nechce vědět nic.

8

Drzouni dovedou vzbouřit město, mudrci dovedou odvrátit hněv.

9

S hlupákem když se moudrý dohaduje, pohrůžky, posměch, nic nikam nevede!

10

Krvelační poctivce nenávidí, upřímnému se sápou po krku.

11

Tupec dá průchod všem svým citům, moudrý se ale drží zpět.

12

Panovník, jenž dá na lživé řeči, bude mít za služebníky samé ničemy.

13

Chudák a vyděrač mají jedno společné: oběma dal Hospodin vidět světlo dne.

14

Soudí-li král i chudé poctivě, jeho trůn bude navěky upevněn.

15

Moudrosti dodává metla a domluva, rozpustilé dítě je pro matku ostuda.

16

Když přibývá darebáků, hříchu přibývá, spravedliví však spatří jejich pád.

17

Vychovávej syna, a dá ti odpočinutí, potěšením tvou duši nasytí.

18

Kde chybí zjevení, lid ztrácí zábrany, kdo ale plní Zákon, ten je blažený.

19

Netrestej otroka pouhými slovy; rozumí sice, ale neodpoví!

20

Viděl jsi člověka, co v řeči pospíchá? Více se dá čekat od hlupáka!

21

Když někdo otroka odmalička hýčká, bude mít z něho nevděčníka.

22

Hněvivý člověk vzbuzuje různice, kdo je vznětlivý, hřeší velice.

23

Vlastní povýšenost člověka poníží, kdo je poníženého ducha, dojde uznání.

24

Zlodějův společník sám sobě škodí, když ani pod přísahou nic nepoví.

25

Strach z lidí člověka nakonec ochromí, kdo doufá v Hospodina, však žije v bezpečí.

26

Kdekdo si touží mocné naklonit, soudcem všech lidí je však Hospodin.

27

Spravedlivým se hnusí, kdo křivdy páchají, darebákům se hnusí poctiví.