Přísloví 2

1

Přijmi prosím má slova, synu, moje příkazy jak poklad opatruj,

2

své ucho k moudrosti nakloň, srdce otevři pro rozumnost!

3

Ano, po rozumnosti volej, přivolej k sobě rozvahu.

4

Když ji jak stříbro vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech,

5

úctě k Hospodinu tehdy porozumíš, k poznání Boha dospěješ.

6

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst.

7

Zdravý úsudek on pro upřímné chová, štítem je pro ty, kdo žijí poctivě.

8

Drží stráž nad stezkami práva, ochraňuje cestu spravedlivých svých.

9

Spravedlnosti a právu tenkrát porozumíš, i poctivosti - všem stezkám ke štěstí.

10

Moudrost když do srdce ti vejde, vědění když tvou duši potěší,

11

prozíravost tě bude chránit, rozumnost nad tebou bude bdít.

12

Před špatnou cestou tě moudrost ochrání, před každým, kdo mluví zvráceně,

13

před těmi, kdo se přímým stezkám vyhnou, kdo kráčejí po cestách temnoty.

14

Před těmi, kdo s radostí zla se dopouštějí, kdo si v krutých zvrácenostech libují,

15

jejichž stezky jsou různě pokroucené a jejichž kroky z cesty scházejí.

16

Před cizí ženou moudrost zachrání tě, před vábivými slovy svůdkyně,

17

jež druha svého mládí opustila, na smlouvu se svým Bohem nedbajíc.

18

Její dům se chýlí k jisté smrti, její krok míří do podsvětí.

19

Kdo vejde k ní, už nevyjde více, na stezky života se nikdy nevrátí.

20

Kéž by ses vydal cestou ušlechtilých, na stezkách spravedlivých kéž bys vytrval!

21

Poctiví přece budou obývat zemi a bezúhonní v ní zůstanou.

22

Ničemové však budou ze země vymýceni, proradní z ní budou vyrváni!