2 Mojžíšova 33

1

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: "Jdi, pokračuj odsud dál. Spolu s lidem, který jsi vyvedl z Egypta, jdi do země, kterou jsem zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi s přísahou: ‚Dám ji tvému semeni.'

2

Pošlu před tebou svého anděla a vyženu Kananejce, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Hivejce i Jebusejce.

3

Půjdeš do země oplývající mlékem a medem, avšak já s tebou nepůjdu, abych tě cestou nevyhladil, neboť jste tvrdošíjný lid."

4

A když lid uslyšel tu zlou zprávu, truchlili a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu.

5

Hospodin totiž Mojžíšovi řekl: "Vyřiď synům Izraele: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych s vámi šel jedinou chvíli, musel bych vás vyhladit. Nyní se zbavte ozdob, potom se rozhodnu, co s vámi učiním."

6

Od hory Oréb šli tedy synové Izraele bez ozdob.

7

Mojžíš bral stan a vztyčoval si jej venku za táborem, daleko od tábora. Nazval jej Stan setkávání. Když chtěl kdokoli hledat Hospodina, musel vycházet ke Stanu setkávání, který byl venku za táborem.

8

Když Mojžíš vycházel ke Stanu, všechen lid vstával. Zůstali stát každý u vchodu do svého stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevešel do Stanu.

9

Kdykoli Mojžíš vcházel do Stanu, sestupoval oblakový sloup a stavěl se ke vchodu do Stanu, kde Bůh mluvil s Mojžíšem.

10

Všechen lid tehdy viděl oblakový sloup stojící u vchodu do Stanu a všechen lid vstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu.

11

Hospodin mluvíval s Mojžíšem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým přítelem. Mojžíš se potom vracel do tábora, ale jeho pomocník, mladý Jozue, Nunův syn, od Stanu neodcházel.

12

Mojžíš Hospodinu namítl: "Pohleď, říkáš mi: ‚Veď tento lid dál,' ale neukázal jsi mi, koho se mnou pošleš. Řekl jsi: ‚Znám tě osobně a našel jsem v tobě zalíbení.'

13

Máš-li ve mně zalíbení, dej mi prosím poznat své cesty, abych tě znal a nacházel u tebe milost. Pohleď, vždyť tento národ je tvůj lid!"

14

Ten odpověděl: "Má přítomnost půjde s tebou a dám ti odpočinout."

15

Mojžíš mu řekl: "Nemá-li s námi jít tvá přítomnost, nikam nás odsud nevoď!

16

Jak by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu země."

17

Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Splním i tuto tvou prosbu, neboť jsem v tobě našel zalíbení a znám tě osobně."

18

Mojžíš řekl: "Ukaž mi prosím svou slávu!"

19

Odpověděl: "Nechám před tebou projít všechnu svou dobrotu a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji."

20

Potom dodal: "Nebudeš moci spatřit mou tvář. Žádný člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu."

21

Hospodin ještě řekl: "Hle, u mne je místo, kde staneš na skále.

22

Až tudy půjde má sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a přikryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu.

23

Až potom dlaň odtáhnu, spatříš má záda; mou tvář však nikdo nespatří."