2 Mojžíšova 16

1

Potom vytáhli z Elimu. V patnáctý den druhého měsíce po jejich odchodu z Egypta přišla celá izraelská obec na poušť Sin ležící mezi Elimem a Sinajem.

2

Na poušti pak celá izraelská obec reptala proti Mojžíšovi a Áronovi.

3

Synové Izraele před nimi naříkali: "Proč jsme jen nezemřeli Hospodinovou rukou v Egyptě? Tam jsme sedávali nad hrnci masa a jídali chléb do sytosti! Vy jste nás ale odvedli sem na poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem!"

4

Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: "Hle, nechám na vás pršet chléb z nebe! Lid bude každý den vycházet a sbírat, kolik potřebují na ten den. Vyzkouším, zda budou žít podle mých pokynů, či nikoli.

5

Až budou šestého dne připravovat, co přinesli, ukáže se, že je toho dvakrát více, než kolik nasbírají každý den."

6

Mojžíš a Áron tedy mluvili ke všem synům Izraele: "Večer poznáte, že vás z Egypta vyvedl Hospodin,

7

a ráno spatříte Hospodinovu slávu, neboť slyšel vaše reptání proti Hospodinu. Vždyť kdo jsme my, že reptáte proti nám?"

8

Mojžíš pokračoval: "Až vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb do sytosti, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání proti němu. Kdo jsme my? Nereptáte proti nám, ale proti Hospodinu!"

9

Potom Mojžíš řekl Áronovi: "Řekni celé izraelské obci: ‚Přistupte před Hospodina, neboť slyšel vaše reptání.'"

10

A tak Áron mluvil k izraelské obci, a když se obrátili k poušti, hle, v oblaku se tam ukázala Hospodinova sláva.

11

Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

12

"Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim: ‚Za soumraku budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh."

13

Když nastal večer, přiletěly křepelky a zasypaly tábor. Ráno pak okolo tábora padala rosa.

14

A když rosa přestala padat, hle, na poušti leželo cosi jako drobné lupínky, cosi jako drobné jíní na zemi.

15

Když to synové Izraele spatřili, říkali jeden druhému: Man-hu ("Co je to?"). Opravdu nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: "To je ten chléb, který vám Hospodin dal za pokrm.

16

Hospodin přikázal toto: ‚Nasbírejte si, kolik kdo potřebuje k jídlu, omer na osobu. Vezměte pro každého, koho máte ve stanu.'"

17

Synové Izraele tak tedy učinili a nasbírali někdo více, někdo méně.

18

Potom to měřili po omeru. Kdo nasbíral hodně, tomu nepřebylo, a kdo málo, neměl nedostatek. Každý nasbíral, kolik potřeboval k jídlu.

19

Mojžíš jim řekl: "Ať si z toho nikdo nenechává na zítřek!"

20

ale oni Mojžíše neposlechli. Někteří si něco nechali na zítřek, a to jim zčervivělo a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně hněval.

21

A tak to sbírali každé ráno, kolik kdo potřeboval k jídlu (ve slunečním žáru se to totiž rozpouštělo).

22

Šestého dne se pak stalo, že toho pokrmu nasbírali dvakrát více - dva omery na osobu. Všichni vůdcové obce tedy přišli a oznámili to Mojžíšovi.

23

Ten jim řekl: "To je to, o čem Hospodin mluvil. Zítra bude den odpočinku, svatá sobota pro Hospodina. Napečte, co se má péci, a uvařte, co se má vařit. Všechno, co zbude, si nechte do zásoby na zítřek."

24

A tak si to nechali na zítřek, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to ani v tom nebyli červi.

25

Tehdy Mojžíš řekl: "Snězte to dnes, neboť dnes je Hospodinova sobota; dnes na poli nic nenajdete.

26

Šest dní budete sbírat, ale sedmého dne, v sobotu, nic nebude."

27

Sedmého dne pak někteří z lidu vyšli sbírat, ale nic nenašli.

28

Tehdy Hospodin Mojžíšovi řekl: "Jak dlouho budete odmítat zachovávat má přikázání a mé pokyny?

29

Nechápete, že vám sobotu dal Hospodin? Proto vám on sám dává šestého dne chléb na dva dny. Každý zůstaňte, kde jste. V sedmý den ať nikdo nevychází."

30

A tak lid sedmého dne odpočíval.

31

Dům Izraele pak ten pokrm nazval mana. Byl jako semeno koriandru, bílý, a chutnal jako medový koláč.

32

Mojžíš řekl: "Hospodin přikázal toto: Naber toho jeden omer, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení. Ať vidí pokrm, jímž jsem vás krmil na poušti, když jsem vás vyvedl z Egypta."

33

Áronovi pak Mojžíš řekl: "Vezmi džbán, naplň jej omerem many a postav jej před Hospodina, ať je to uchováno pro všechna vaše pokolení."

34

A tak jej Áron postavil před Truhlou svědectví, aby to bylo uchováno, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

35

Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nevešli do země, v níž měli bydlet; tu manu jedli, dokud nepřišli k hranicím kanaánské země.

36

(Omer je desetina efy.)