2 Mojžíšova 13

1

Hospodin k Mojžíšovi znovu promluvil:

2

"Zasvěť mi všechny prvorozené. Všechno, co mezi Izraelci otvírá lůno, jak z lidí, tak z dobytka, je mé."

3

Mojžíš tedy lidu řekl: "Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.

4

Dnes vycházíte, v měsíci avivu.

5

Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, Chetejců, Emorejců, Hivejců a Jebusejců, o níž přísahal tvým otcům, že ti ji dá, do země oplývající mlékem a medem, budete v tento měsíc konat tento obřad:

6

Po sedm dní budeš jíst nekvašené chleby a sedmého dne bude Hospodinova slavnost.

7

Po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby. Nevyskytne se u tebe nic kvašeného, na celém tvém území se nevyskytne kvas.

8

V ten den řekneš svým dětem: ‚To kvůli tomu, co pro mě udělal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta.'

9

A budeš to mít jako znamení na své ruce a jako připomínku mezi svýma očima, aby Hospodinův zákon zůstával ve tvých ústech, neboť Hospodin tě vyvedl z Egypta mocnou rukou.

10

Proto zachovávej toto ustanovení v patřičný čas rok co rok.

11

Až tě Hospodin přivede do země Kananejců, kterou s přísahou zaslíbil tobě a tvým otcům, a až ti ji dá,

12

tehdy oddělíš vše, co otvírá lůno, pro Hospodina. Samci z každého prvního vrhu tvého dobytka patří Hospodinu.

13

Každého osla otvírajícího lůno však vyplatíš jehnětem; kdybys ho nemohl vyplatit, zlomíš mu vaz. Rovněž každého prvorozeného ze svých synů vyplatíš.

14

Až se tě v budoucnu tvůj syn zeptá: ‚Co to znamená?' odpovíš mu: ‚Hospodin nás vyvedl z Egypta, z domu otroctví, silou své ruky.

15

Když nás farao neústupně odmítal propustit, pobil Hospodin v egyptské zemi všechno prvorozené - od prvorozeného člověka až po prvorozené dobytče. Proto obětuji Hospodinu všechny samce otvírající lůno a každého prvorozeného ze svých synů vyplácím.'

16

Bude to jako znamení na tvé ruce a jako pásek na tvém čele, že nás Hospodin vyvedl z Egypta silou své ruky."

17

Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: "Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta."

18

Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři. Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku.

19

Mojžíš vzal s sebou Josefovy kosti, neboť ten zavázal syny Izraele přísahou: "Až k vám Bůh obrátí zřetel, vyneste odsud mé kosti s sebou!"

20

Vytáhli tedy ze Sukotu a utábořili se v Etamu na kraji pouště.

21

Hospodin je ve dne předcházel v oblakovém sloupu, aby je vedl na cestě, a v noci v ohnivém sloupu, aby jim svítil. Tak mohli jít ve dne i v noci.

22

Oblakový sloup ve dne ani ohnivý sloup v noci se od lidu nikdy nevzdálil.