Žalmy 77

1

Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův.

2

Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel.

3

Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit.

4

Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla

5

Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit.

6

Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly.

7

Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji:

8

Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc?

9

Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky?

10

Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla

11

To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší!

12

Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil - ano, připomenu tvé dávné zázraky!

13

O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil.

14

Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty?

15

Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy!

16

Svou paží vykoupil jsi svůj lid - Jákobovy a Josefovy potomky. séla

17

Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny!

18

Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly!

19

Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se!

20

Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat, vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona.