Žalmy 40

1

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův.

2

Na Hospodina jsem čekal toužebně a on se naklonil a uslyšel můj křik.

3

Z vlhké jámy vytáhl mě, z kalné bažiny, mé nohy postavil na pevné skále, mé kroky upevnil.

4

Do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv Bohu našemu; mnozí to spatří a budou ho mít v úctě, na Hospodina se spolehnou.

5

Blaze člověku, který v Hospodina skládá naději, který se neobrací k pyšným ani k těm, kdo se řídí lží.

6

Kolik jen, Hospodine Bože můj, kolik jen činíš zázraků! V úmyslech, které o nás máš, se tobě nikdo nerovná! Chtěl bych je vypovědět, o nich promluvit, je jich však víc, než dá se vypočíst!

7

Oběti a dary sis neoblíbil, ale uši jsi mi otevřel: Nechtěl jsi oběti za hřích ani zápaly!

8

Tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím, jako je o mně v Knize napsáno.

9

Mou radostí je konat vůli tvou, tvůj Zákon, Bože můj, v nitru nosím si."

10

Ve velikém shromáždění jsem spravedlnost zvěstoval, své rty jsem nezdržoval, to víš, Hospodine, sám.

11

Tvoji spravedlnost v srdci neskryl jsem, o tvé věrnosti jsem mluvil a o spáse, před velikým shromážděním jsem tvou lásku a věrnost netajil.

12

Své slitování, Hospodine, mi prosím neodpírej; kéž láska a pravda tvá vždycky nade mnou drží stráž!

13

Obklopily mě pohromy, jež nelze vypočíst. Moje viny mě dostihly, že přes ně nevidím - je jich víc, než mám vlasů na hlavě, všechnu odvahu ztratil jsem!

14

Kéž mě, Hospodine, ráčíš vysvobodit; na pomoc, Hospodine, pospěš mi!

15

Ať jsou zahanbeni, ať se stydí všichni, kdo mě o život chtějí připravit! Ať jsou zpět zahnáni, ať se hanbí, kdo se kochají mým neštěstím!

16

Ať jsou zděšeni svou vlastní hanebností ti, kdo nade mnou "Hohó!" volají.

17

Ať se však radují a veselí se v tobě všichni ti, kdo tě hledají. Ať navždy říkají: "Veliký je Hospodin!" ti, kdo milují tvé spasení. Já sám jsem nuzný a ubohý - kéž bys na mě, můj Pane, pomyslel! Má pomoc, má záchrana jsi přece ty, Bože můj, prosím nemeškej!