Žalmy 39

1

Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Davidův.

2

Řekl jsem: "Dám si pozor na své cesty, svým jazykem abych nehřešil, na uzdě svoje ústa podržím, dokud je se mnou ničemník."

3

Jako němý jsem zůstal tiše, nadobro jsem se odmlčel, svou bolest však jen jitřil jsem.

4

Srdce mě pálilo v útrobách, oheň mi hořel v myšlenkách, takže můj jazyk začal promlouvat:

5

Můj konec, Hospodine, ukaž mi, kolik dnů jsi mi odměřil, ať poznám, jak pomíjím!

6

Ach, jen hrstku dnů dals mi, můj věk je u tebe jako nic, člověk je pouhá pára, ať stojí jakkoli! Séla

7

Jak pouhý stín člověk životem kráčí, marně se trápí, marně hromadí, nevěda ani, kdo to podědí!

8

Na co bych ještě, Pane můj, spoléhal? Všechna má naděje v tobě spočívá!

9

Vyprosti mě ze všech mých provinění, ať se mi prosím blázni nesmějí!

10

Zůstanu tiše, neotevřu ústa, protože tys to způsobil!

11

Odvrať ode mě svoji metlu, pod ranami tvé ruky umírám!

12

Když trestáš člověka za jeho vinu, jako mol ničíš vše, co měl rád - člověk je pouhá marnost, přesně tak! séla

13

Vyslyš mou modlitbu, Hospodine, když křičím o pomoc, naslouchej. Nad mými slzami nezůstaň mlčet, poutník a host jsem přece u tebe tak jako všichni moji otcové! Odvrať svůj pohled, ať se zotavím, dříve než odejdu a nebudu tu víc!