Žalmy 17

1

Modlitba Davidova. Slyš, Hospodine, mou spravedlivou při, mému volání popřej sluch, vyslechni moji modlitbu - vychází ze rtů bezelstných.

2

Od tebe samého ať vyjde můj soud, tvé oči na právo ať dohlédnou!

3

Zkoumals mé srdce, v noci s' mě prověřil, tříbils mě a nenalezl nic. Myšlením ani ústy jsem nehřešil,

4

tak jak to lidé běžně dělají. Pro slovo, jež vyšlo ze tvých rtů, varoval jsem se cest zločinců.

5

Mé kroky se držely tvých šlépějí, mé nohy neklesly.

6

K tobě volám, Bože, ty mi odpovíš, své ucho nakloň mi, má slova slyš!

7

Svou lásku, Zachránce, prokaž svou pravicí těm, kdo před útočníky k tobě prchají!

8

Jak zřítelnici oka mě opatruj, ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu

9

před ničemy, kteří mě chtějí napadnout, před smrtelnými nepřáteli všude okolo!

10

Svým vlastním tukem zarostli, svými ústy zpupně mluvili.

11

Vystopovali mě, už mě obkličují, očima pátrají, jak by mě srazili.

12

Jsou jako lev, jenž po kořisti lační, jak dravý lev, jenž číhá ve skrýši.

13

Povstaň, Hospodine! Postav se mu tváří! Sraz ho na kolena - mečem svým zachraň mi život před ničemy!

14

Před lidmi, Hospodine, svou rukou ochraň mě, před lidmi, jejichž odplatou je život na světě. Ať se jim naplní břicha tím, cos jim nashromáždil, ať jejich děti mají víc, než sní, na jejich maličké ať zbude v hojnosti!

15

Já se však po právu budu kochat tvou tváří, nasycen budu tvou podobou, až se probudím.