Žalmy 144

1

Žalm Davidův. Požehnán buď Hospodin, skála má! On učí mé ruce bojovat, mé prsty chystá na zápas.

2

On je má láska, můj pevný hrad, mé útočiště, má záchrana. On je můj štít, na něj spoléhám, i národy mi poddává.

3

Co je, Hospodine, člověk, že o něm víš, co je lidský tvor, že o něm přemýšlíš?

4

Člověk je páře podobný, jeho dny míjejí jako stín.

5

Sestup, Hospodine, své nebe rozetni, dotkni se hor, ať dýmají!

6

Zasáhni bleskem, nepřátele rozptyl, vyšli své šípy, abys je rozdrtil!

7

Vztáhni svou ruku z výšiny, z mohutných vod mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni!

8

Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!

9

Novou píseň ti pak, Bože, zazpívám, na desetistrunné loutně zahraju ti žalm.

10

Ty umíš vítězství králům darovat, vyprostíš svého služebníka Davida! Od krutého meče

11

mě vyprosti, z ruky cizáků mě vytrhni! Ti mají ústa plná lži, křivě přísahají svou pravicí!

12

Naši synové ať jsou ve svém mládí jak sazenice zdárně rostoucí; naše dcery ať jsou jako sloupy stavbu paláce zdobící.

13

Naše spižírny ať plné jsou, ať oplývají veškerou potravou; naše ovce ať rodí tisíce mladých, desítky tisíc na naše pastviny.

14

Náš dobytek ať je obtěžkaný, ať nejsou vpády ani vyhnanství, ať není nářek v našich ulicích.

15

Blaze lidu, jenž toto zakouší, blaze lidu, jehož Bůh je Hospodin!