Žalmy 139

1

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.

2

Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!

3

Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš.

4

Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!

5

Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil.

6

Takové poznání je nad mé chápání - je příliš hluboké, na to nestačím!

7

Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?

8

Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí - i tam jsi!

9

Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým,

10

i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela!

11

Kdybych si řekl - Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá -

12

tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!

13

Mé nitro zformovals ty sám, v lůně mé matky jsi mě tkal.

14

Chválím tě za tvá díla ohromná, za to, jak podivuhodně jsem udělán a že mou duši tak dobře znáš!

15

Jediná z mých kostí ti nebyla ukryta, když jsem byl vskrytu formován, když jsem byl hněten v zemských hlubinách!

16

Můj zárodek tvé oči viděly, všechno jsi zapsal do knihy - dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich.

17

Jak jsou mi drahé, Bože, tvé myšlenky, je jich tak mnoho, že nejdou vypočíst!

18

Kdybych je počítal, než písku je jich víc; budu zas s tebou, až se probudím!

19

Kéž bys už, Bože, zabil ty ničemy - "Odstupte ode mě, vy vrahouni!" -

20

Když mluví o tobě, je to rouhání, tvé jméno zneužívají nepřátelé tví!

21

Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí?

22

Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!

23

Zkoumej mě, Bože, a poznej srdce mé, poznej mé myšlenky, jen mě vyzkoušej!

24

Zjisti, zda držím se cesty škodlivé, a cestou věčnosti mě veď!