Žalmy 137

1

Mezi babylonskými řekami, tam jsme sedávali a plakali, když jsme vzpomínali na Sion.

2

V té zemi jsme odložili citery a zavěsili je na vrby.

3

Naši věznitelé nás tam žádali, abychom jim prý zpívali; naši tyrani od nás chtěli veselí: "Co kdybyste nám zpívali některou z písní sionských?!"

4

Jak bychom ale byli zpívali Hospodinovu píseň mezi cizinci?

5

Pokud zapomenu, Jeruzaléme, na tebe, pak ať mi uschne pravice!

6

Ať mi i k patru jazyk přiroste, pokud přestanu myslet na tebe, pokud mi Jeruzalém nebude nade vše, nade všechny mé rozkoše!

7

Hospodine, jen se rozpomeň na Edomce v Jeruzalémě v onen den, kdy vykřikovali: "Rozbořte, rozbořte, zničte to město v základech!"

8

Ó dcero Babylonská, budeš zničena! Blaze tomu, kdo ti odplatí za všechna naše příkoří!

9

Blaze tomu, kdo tvé děti uchopí a o skálu je rozrazí!