Žalmy 119

1

Blaze těm, kdo žijí bezúhonně, těm, kdo se řídí Hospodinovým zákonem!

2

Blaze těm, kdo jeho svědectví se drží, těm, kdo jej celým srdcem hledají,

3

těm, kdo se bezpráví nedopouštějí, neboť po jeho cestách kráčejí!

4

Ty jsi vydal svá pravidla, aby se svědomitě plnila.

5

Kéž jsou mé cesty zpevněny, abych dodržoval tvé zákony!

6

Budu-li dbát všech jeho příkazů, zahanben nikdy nebudu.

7

Chválit tě budu se srdcem upřímným, tvým spravedlivým soudům když se naučím.

8

Tvé zákony chci dodržet - jen prosím neopouštěj mě!

9

Jak mladík svou stezku udrží v čistotě? Tak, že tvým slovem řídí se!

10

Celým svým srdcem hledám tě, od tvých příkazů zbloudit nenech mě!

11

V srdci si ukládám tvé výroky, abych proti tobě nehřešil.

12

Požehnaný jsi, Hospodine, svým zákonům prosím nauč mě!

13

Stále opakuji svými rty vše, co jsi nařídil.

14

Raduji se z cesty tvých svědectví jako z největšího bohatství.

15

O tvých pravidlech přemítám, abych na tvoje stezky dbal.

16

Tvé zákony jsou mi rozkoší - tvé slovo neztrácím z paměti!

17

Dopřej svému služebníku, abych žil, tvé slovo abych naplnil!

18

Mé oči otevři, abych uviděl úžasné věci ve tvém Zákoně.

19

Na zemi jsem jen cizincem, své příkazy mi neskrývej!

20

Mou duši stále stravuje touha po tvých pokynech.

21

Okřikuješ pyšné - jsou proklatí, od tvých přikázání zbloudili!

22

Zbav mě zahanbení a potupy, vždyť držím se tvých svědectví!

23

Vládcové zasedají a pomlouvají mě, tvůj služebník zatím přemýšlí o tvých zákonech.

24

Tvá svědectví jsou mi rozkoší - jsou to mí rádci nejbližší!

25

Má duše v prachu krčí se, svým slovem prosím obživ mě!

26

Vylíčil jsem ti cesty své a tys mě vyslyšel; o svých zákonech pouč mě.

27

Dej mi rozumět cestě svých pravidel, o tvých zázracích abych přemýšlel.

28

Má duše smutkem hroutí se, svým slovem prosím zvedni mě!

29

Cestu proradnosti odvrať ode mne a obdař mě svým Zákonem.

30

Zvolil jsem si cestu věrnosti, tvé pokyny mám stále na mysli.

31

Tvých svědectví, Hospodine, držím se, nedej, abych byl zahanben!

32

Poběžím cestou tvých příkazů - do srdce dals mi svobodu!

33

Ukaž mi, Hospodine, cestu svých zákonů, abych je střežil jako svou odplatu.

34

Dej mi rozum, abych tvůj Zákon dodržel, ať jsem mu celým srdcem poslušen.

35

Veď mě po stezce přikázaní svých, tu jsem si přece oblíbil.

36

Nakloň mé srdce ke svým svědectvím namísto lakomství.

37

Odvrať mé oči, ať nehledí k marnostem, na své cestě prosím obživ mě!

38

Svému služebníku potvrď sliby své, tak, aby lidé ctili tě.

39

Zbav mě potupy, z níž mám strach - jak dobrá jsou nařízení tvá!

40

Jak toužím po tvých pravidlech - svou spravedlností obživ mě!

41

Kéž na mě, Hospodine, tvá láska sestoupí a tvoje spása, jak jsi zaslíbil!

42

Ať mám co odpovědět těm, kdo mě urážejí, vždyť ve tvém slově skládám naději.

43

Nikdy mi neber z úst slova věrnosti, spoléhám přece na tvé pokyny.

44

Tvůj Zákon stále plnit chci, navždy a navěky!

45

Svobodně budu žít stále dál, neboť jsem vyhledal tvá pravidla.

46

Hovořit budu o tvých svědectvích, nebudu zahanben ani před králi.

47

Tvá přikázání jsou mi rozkoší - vždyť je miluji!

48

K milovaným tvým příkazům ruce vztahuji, zatímco přemýšlím nad tvými zákony.

49

Na slovo svému služebníku vzpomeň si, vždyť jsi mi daroval naději.

50

To je mi útěchou v mém trápení, že mě oživuješ svými výroky.

51

Pyšní mě zasypali svými posměšky, od tvého Zákona se však nevzdálím.

52

V paměti chovám tvé věčné pokyny, těmi se, Hospodine, vždycky utěším.

53

Zuřivost mě jímá nad ničemy, kteří tvůj Zákon odmítli.

54

Tvé zákony jsou mými písněmi, kdekoli putuji.

55

Na tvé jméno vzpomínám po nocích, tvůj Zákon, Hospodine, toužím naplnit.

56

Tento úkol mi náleží - abych se řídil tvými pravidly!

57

Ty, Hospodine, jsi mým údělem, tvé slovo plnit slíbil jsem.

58

O milost prosím tě celým srdcem svým, smiluj se nade mnou, jak jsi zaslíbil!

59

Když jsem přemýšlel nad svými cestami, kroky jsem obrátil ke tvým svědectvím.

60

Pospíchám, abych se nezpozdil dodržet chci tvé příkazy.

61

I když jsem obklopen léčkami ničemů, nezapomínám na Zákon tvůj.

62

O půlnoci vstávám a chválím tě za spravedlivé soudy tvé.

63

Všem, kdo tě ctí, jsem přítelem, těm, kdo se drží tvých pravidel.

64

Tvé lásky, Hospodine, je plná zem - pouč mě prosím o svých zákonech!

65

Svému služebníku jsi dobro prokázal, dle slova, jež jsi, Hospodine, dal.

66

Uč mě rozumu a dej mi poznání, vždyť věřím přikázáním tvým!

67

Než jsem byl pokořen, bloudil jsem, tvých výroků teď ale držím se.

68

Dobrý jsi a dobro působíš, nauč mě prosím své zákony.

69

I když mě pyšní špiní svojí lží, celým srdcem se řídím tvými pravidly.

70

Srdce jim otupěla, jsou samý tuk, mou rozkoší je ale Zákon tvůj.

71

Prospělo mi to, že jsem byl pokořen - poučil jsem se o tvých zákonech.

72

Zákon tvých úst je pro mě vzácnější než tisíce zlatých a stříbrných!

73

Tvé ruce mě učinily a uhnětly, dej mi rozum, ať pochopím tvé příkazy.

74

Tví ctitelé ze zaradují, až mě uvidí, tvé slovo je mou nadějí.

75

Tvé soudy jsou spravedlivé, to, Hospodine, vím, ve své věrnosti jsi mě pokořil.

76

Kéž mě tvá láska prosím potěší, jak jsi to svému služebníku zaslíbil.

77

Kéž mě tvůj soucit navštíví, abych žil, tvůj Zákon je mi přece rozkoší!

78

Kéž jsou zahanbeni pyšní, že zrádně křivdí mi, zatímco přemýšlím nad tvými příkazy.

79

Kéž se tví ctitelé ke mně navrátí, aby poznali tvá svědectví.

80

Kéž je mé srdce tvým zákonům oddané - tehdy nebudu nikdy zahanben!

81

Umírám touhou po tvém spasení, tvé slovo je mou nadějí.

82

Oči mi slábnou, tvé sliby vyhlížím, ptám se: "Kdy už mě potěšíš?"

83

I když jsem jako měch dýmem svraštělý, nezapomínám na tvé zákony.

84

Jak dlouho bude žít tvůj služebník? Kdy už mé pronásledovatele odsoudíš?

85

Pyšní mi jámy kopají, ti na tvůj Zákon vůbec nehledí.

86

Věrné jsou všechny tvé příkazy; zrádci mě pronásledují, pomoz mi!

87

Skoro mě vyhladili ze země, nepustil jsem se však tvých pravidel.

88

Ve své lásce prosím obživ mě - svědectví tvých úst chci dodržet!

89

Tvé slovo, Hospodine, navěky ukotveno je v nebesích.

90

Po všechna pokolení trvá věrnost tvá, zemi jsi založil, a tak zůstává.

91

Vše je tu dodnes, jak jsi nařídil, vždyť všechny věci slouží ti.

92

Kdyby tvůj Zákon nebyl mou rozkoší, dávno bych zahynul ve svém trápení.

93

Tvá pravidla nikdy neztratím z paměti, vždyť právě jimi jsi mě obživil!

94

Patřím jen tobě, buď spása má, vždyť vyhledávám tvá pravidla.

95

Ničemové na mě číhají, aby mě zabili, zatímco přemýšlím o tvých svědectvích.

96

Vidím, že vše dokonalé má své hranice - ve tvém přikázání je však svoboda bez konce!

97

Jak velmi tvůj Zákon miluji - celý den o něm přemýšlím!

98

Tvé přikázání stále se mnou je, moudřejším nad mé nepřátele činí mě.

99

Nad všechny své učitele jsem nabyl moudrosti, protože přemýšlím o tvých svědectvích.

100

Rozumnější jsem dokonce nad starce, neboť se držím tvých pravidel.

101

Od každé zlé cesty své kroky zdržuji, abych se řídil slovem tvým.

102

Od tvých pokynů neodvracím se, vždyť ty sám jsi můj učitel.

103

Jak sladce mi chutnají tvé výroky - sladší než med jsou ústům mým!

104

Z tvých pravidel jsem se rozumu naučil, a proto nenávidím každou cestu lži.

105

Svíce mým krokům je slovo tvé, svítí mi na cestě.

106

Co jsem odpřisáhl, to také splním, tvé spravedlivé soudy dodržím.

107

Přespříliš jsem byl pokořen, svým slovem, Hospodine, obživ mě!

108

Přijmi, Hospodine, vděčné oběti mých rtů a vyuč mě svým pokynům.

109

I když můj život stále visí na vlásku, nezapomínám na Zákon tvůj.

110

I když mi ničemové nastražili past, neopustil jsem tvá pravidla.

111

Tvá svědectví jsou mi věčným dědictvím, naplňují přece mé srdce radostí.

112

Rozhodl jsem se plnit tvé zákony - v tom je odplata navěky!

113

Nesnáším ty, kdo jsou vrtkaví, tvůj Zákon ale miluji.

114

Ty jsi má skrýše a můj štít, tvé slovo je mou nadějí.

115

Odstupte ode mě, bídáci, příkazy svého Boha plnit chci!

116

Podpírej mě, jak jsi zaslíbil, abych žil, nedej, abych byl zklamán ve své naději!

117

Podpoř mě, abych byl zachráněn, k tvým zákonům abych stále hledět směl.

118

Odmítáš všechny, kdo opouštějí tvé zákony, vždyť jejich bludy jsou pouhé lži!

119

Jak smetí zavrhuješ všechny ničemy na zemi, a proto miluji tvá svědectví.

120

Tělo se mi chvěje hrůzou před tebou - v úžasu hledím na tvůj soud!

121

Právem a spravedlností řídím se, nevydej mě těm, kdo vydírají mě!

122

Zaruč se ve prospěch svého služebníka, ať už mě pyšní přestanou vydírat.

123

Oči mi slábnou, tvou spásu vyhlížím a tvou spravedlnost, kterou jsi zaslíbil.

124

Se svým služebníkem nalož laskavě, pouč mě prosím o svých zákonech!

125

Dej mi rozum, vždyť jsem tvůj služebník, abych rozuměl tvým svědectvím.

126

Čas jednat, Hospodine, už je tu - lidé porušují Zákon tvůj!

127

Protože miluji tvé příkazy, jsou mi nad zlato, i to nejčistší.

128

Všech tvých pravidel cením si, a proto nenávidím každou cestu lži!

129

Tvá svědectví jsou úžasná, to proto je chci zachovat!

130

Tvé slovo s sebou světlo přináší, prostým dodává moudrosti.

131

S ústy otevřenými vzdychám dychtivě, protože toužím po tvých příkazech!

132

Pohlédni na mě, prosím smiluj se dle práva těch, kdo milují jméno tvé.

133

Upevni mé kroky ve svých výrocích, ať mě neovládne žádný hřích!

134

Vysvoboď mě z lidského bezpráví, abych se řídil tvými pravidly.

135

Rozjasni svou tvář nad služebníkem svým, nauč mě prosím svoje zákony.

136

Z očí mi slzy proudí potokem - lidé se neřídí tvým Zákonem!

137

Spravedlivý jsi, Hospodine, a soudy tvé jsou poctivé.

138

Svědectví, která jsi svěřil nám, spravedlivá jsou a zcela pravdivá.

139

Až se zalykám samým horlením, že moji protivníci na tvé slovo nedbají.

140

Tvé výroky jsou zcela ryzí, já, tvůj služebník, je miluji!

141

I když jsem nepatrný, i když jsem pohrdán, nezapomínám na tvá pravidla.

142

Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý.

143

Doléhá na mě úzkost a trápení, tvá přikázání však jsou mi rozkoší.

144

Navěky spravedlivá jsou tvá svědectví - dej mi porozumění, abych žil!

145

Celým srdcem volám, Hospodine, slyš: Chci zachovávat tvé zákony!

146

Volám k tobě, prosím zachraň mě, abych tvá svědectví mohl dodržet!

147

Před svítáním vstávám s voláním, na tvé slovo čekám s nadějí.

148

Oka nezamhouřím, celé noci bdím, abych přemýšlel o tvých výrocích.

149

Prosím vyslyš mě v lásce své, dle svého práva, Hospodine, obživ mě!

150

Blíží se ti, kdo běží za zvrhlostí, od tvého Zákona se ale vzdalují.

151

Ty, Hospodine, blízký jsi; spolehlivé jsou všechny tvé příkazy.

152

Odedávna vím o tvých svědectvích, že jsi je potvrdil navěky.

153

Hleď na mé trápení a dej mi záchranu, nezapomínám přece na Zákon tvůj.

154

Veď moji při a buď mi Zastáncem; jak jsi zaslíbil, prosím obživ mě!

155

Ničemové jsou daleko od spásy, neboť se neptají na tvé zákony.

156

Veliké je, Hospodine, slitování tvé, dle svého práva prosím obživ mě!

157

Mnozí mě pronásledují a sužují, nevzdálím se však od tvých svědectví.

158

Pohled na zrádce hnusím si, neboť nedbají na tvé výroky.

159

Jak miluji tvá pravidla, Hospodine, hleď, ve své lásce prosím obživ mě!

160

Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.

161

I když mě bezdůvodně honí vládcové, před tvým slovem v srdci chvěji se.

162

Ze tvých výroků mám tolik radosti, jako bych našel poklad nejdražší.

163

Lež se mi hnusí, nenávidím ji, tvůj Zákon ale miluji!

164

Sedmkrát za den chválím tě za spravedlivé soudy tvé.

165

Kdo milují tvůj Zákon, mají hojný mír, žádné překážky je nesrazí!

166

Čekám, Hospodine, na tvé spasení a plním tvé příkazy.

167

V duši opatruji tvá svědectví - jak velice je miluji!

168

Tvých pravidel a svědectví držím se, ty přece vidíš všechny cesty mé.

169

Kéž se mé volání k tobě, Hospodine, přiblíží, dle svého slova rozum daruj mi!

170

Kéž má modlitba k tobě dorazí, vysvoboď mě, jak jsi zaslíbil!

171

Kéž chvála přetéká z mých rtů - vždyť ty mě učíš svým zákonům.

172

Kéž jazyk můj zpívá o tvých výrocích, neboť jsou spravedlivé všechny tvé příkazy.

173

Kéž mi pomáhá ruka tvá, vždyť jsem si zvolil tvá pravidla.

174

Toužím, Hospodine, po tvém spasení, tvůj Zákon je mi rozkoší!

175

Kéž mohu žít, abych tě oslavil, kéž jsou mi pomocí tvé pokyny.

176

Jak ovce ztracená jsem zabloudil, hledej mě - jsem tvůj služebník, nezapomínám na tvé příkazy!