Žalmy 109

1

Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Bože, má chloubo, přeruš své mlčení!

2

Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky!

3

Nenávistnými slovy mě zasypali, bezdůvodně proti mně bojují.

4

Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby.

5

Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství.

6

Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce!

7

Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je!

8

Ať jeho život trvá jen krátce, jeho pověření ať jiný převezme!

9

Ať jeho děti zůstanou sirotky, jeho žena ať ovdoví!

10

Ať jeho synové po žebrotě chodí, vyhnáni ze svých rozvalin!

11

Ať lichvář zabaví vše, co mu patří, jeho jmění ať si vezmou cizinci!

12

Ať nemá nikoho, kdo by ho měl rád, ať není, kdo by jeho sirotky litoval!

13

Ať jeho potomci jsou zcela vymýceni, jejich jméno ať v příštím pokolení vymizí!

14

Ať na vinu jeho předků Hospodin pamatuje, hřích jeho matky ať není zahlazen!

15

Ať je má Hospodin před sebou vždycky, ať jejich památku ze země vyhladí!

16

Proto, že na laskavost ani nepomyslel, nuzného ubožáka štval jako zvěř, mordoval toho, kdo bolest v srdci měl!

17

Miloval prokletí, tak ať ho raní, nestál o požehnání, tak ať ho opustí!

18

Jak oděv oblékal si proklínání, jak voda se mu vsáklo do těla, vniklo mu do kostí jako mast.

19

Ať ho to prokletí zahalí jako plášť, ať ho vždy obepíná jako pás!

20

Takto ať Hospodin ztrestá mé žalobce, ty, kteří o mně mluví tolik zle.

21

Hospodine, Pane, ty ale zastaň se mě pro jméno své! Jsi tak dobrý ve své lásce - zachraň mě!

22

Nuzný ubožák, to jsem já, srdce mě bolí v útrobách.

23

Jako stín navečer ztrácím se, jako kobylka jsem větrem unášen.

24

Od postu se mi chvějí kolena, mé tělo hubne a sesychá.

25

Lidem jsem už jenom pro posměch, hlavami potřásají, když vidí mě.

26

Pomoz mi, Hospodine, můj Bože, ve svojí lásce zachraň mě!

27

Takto ať poznají, že je to ruka tvá a že ty, Hospodine, jsi to vykonal.

28

Žehnej mi, zatímco oni zlořečí, ať se zastydí ti, kdo mě napadli, ať se zaraduje tvůj služebník!

29

Ať se mí žalobci oblečou do hanby, ať jsou zahaleni pláštěm ostudy!

30

Hospodina svými ústy velmi velebím, oslavuji jej mezi zástupy.

31

Po pravici ubožáka se totiž postavil, aby ho před jeho soudci zachránil!