Žalmy 106

1

Haleluja! Oslavujte Hospodina - je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!

2

Kdo jen vylíčí Hospodinovo hrdinství, kdo jeho chválu plně vypoví?

3

Blaze těm, kteří se drží práva, kdo žijí spravedlivě v každý čas!

4

Pamatuj na mě, Hospodine, až svému lidu přízeň prokážeš, se svojí spásou navštiv mě!

5

Štěstí tvých vyvolených dej mi zakusit, s tvým národem ať se mohu veselit a chlubit se spolu s těmi, kdo ti náleží!

6

Zhřešili jsme jako už naši otcové, zkazili jsme se a jednali jsme zle.

7

Naši otcové v Egyptě nepochopili divy tvé! Na velikost tvé lásky nepamatovali, u Rudého moře Nejvyššího dráždili.

8

Zachránil je však pro své jméno, aby ukázal své hrdinství.

9

Rudému moři pohrozil, a vyschlo, provedl je hlubinami jako po poušti!

10

Zachránil je před jejich soky, vykoupil je ze spárů nepřátel.

11

Voda se zavřela nad jejich trýzniteli, ani jediný z nich neutek.

12

Tehdy věřili jeho zaslíbením, tehdy ho chválili se zpěvem.

13

Rychle však zapomněli na jeho činy, nechtěli čekat, jak se rozhodne.

14

Propadli lačnosti v oné poušti, Boha pokoušeli v pustině.

15

Poskytl jim tedy, oč tolik stáli, dopustil však na ně úbytě.

16

Potom zas v táboře žárlili na Mojžíše a na Hospodinova svatého, Árona.

17

Země se otevřela, Dátana pohltila, Abiramovu hordu pohřbila.

18

Oheň vyšlehl proti té tlupě, spálil ty darebáky plamenem!

19

Na Orébu si potom tele udělalia tomu odlitku se klaněli.

20

Slávu svého Boha tenkrát vyměniliza sochu býka, co trávu jí!

21

Zapomněli na Boha, svého spasitele, jenž konal veliké věci v Egyptě:

22

zázraky činil v zemi Chamově, u Rudého moře věci předivné.

23

Byl by je vyhladil, jak rozhodl se, nebýt jeho vyvoleného Mojžíše. Ten se v té roztržce postavil před něj, a tak odvrátil jeho zhoubný hněv.

24

Potom však pohrdli krásnou zemí, jeho zaslíbení věřit nechtěli.

25

Ve svých stanech se dali do reptání, poslouchat Hospodina odmítli.

26

Pozvedl tedy ruku k přísaze, že je nechá padnout na poušti,

27

že jejich símě rozežene po národech, po cizích zemích že je rozpráší.

28

Potom se s modlou Baal-peor spřáhli, jedli oběti patřící mršinám.

29

Boha tak popudili svými činy, že mezi nimi propukla pohroma.

30

Vtom povstal Pinchas, aby zjednal právo, a Hospodin tu ránu zastavil.

31

Početl mu to za spravedlnost po všechna pokolení, navěky.

32

Při vodách Meriby ho znovu popudili, až také Mojžíš kvůli nim pochybil.

33

V duchu ho tehdy tolik rozhořčili, že se unáhlil svými rty.

34

Potom nevyhladili národy, o kterých jim to Hospodin poručil.

35

Promísili se s pohany, naučili se jejich způsoby!

36

Začali uctívat jejich modly, do jejich pasti se zapletli.

37

I svoje syny jim obětovali, své dcery ďáblům dávali!

38

Nevinnou krev tehdy prolévali, krev synů svých a svých dcer. Modlám v Kanaánu je obětovali - tou krví byla poskvrněna zem!

39

Svými skutky takto pošpinili se, a svými činy smilnili.

40

Hospodin vzplanul proti svému lidu hněvem, své dědictví si zošklivil!

41

Napospas pohanům proto zanechal je, aby jejich sokové vládli nad nimi.

42

Utiskovali je jejich nepřátelé, sraženi byli do jejich područí.

43

Znovu a znovu zachraňoval je, oni ho ale vědomě dráždili - ve své špatnosti klesali stále níž!

44

On ale viděl jejich tíseň, kdykoli slyšel jejich křik.

45

Pamatoval na smlouvu svou s nimi, ve své velké lásce byl pohnut lítostí.

46

Proto k nim nakonec probudil soucit všech, kdo je drželi v zajetí.

47

Zachraň nás, Hospodine, náš Bože, a z národů nás posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!

48

Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až navěky! Ať všechen lid odpoví: Amen! Haleluja!