Jób 42

1

Job na to Hospodinu řekl:

2

"Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly.

3

Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?' Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání.

4

Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.'

5

Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji.

6

Proto se pokořuji - v prachu a popelu činím pokání!"

7

Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: "Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.

8

Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job."

9

Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel.

10

Když se Job modlil za své přátele, Hospodin mu navrátil vše, co ztratil, a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív.

11

Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal stříbrnou minci a jednu zlatou náušnici.

12

Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 1 000 párů dobytka a 1 000 oslic.

13

Měl také sedm synů a tři dcery.

14

Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch.

15

V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry.

16

Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení.

17

Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem.