Jób 4

1

Elifaz Temanský mu na to řekl:

2

"Sneseš, když na tebe někdo promluví? Je těžké neříci vůbec nic.

3

Sám přece dovedls mnohé poučit, pokleslým rukám jsi uměl dodat sil.

4

Tvá slova klopýtajícího zvedala, posiloval jsi podlomená kolena.

5

Teď došlo na tebe - a neseš to těžce; tebe to zasáhlo, a děsíš se.

6

Už není ti oporou zbožnost tvá? Tvá bezúhonnost už ti naději nedává?

7

Zhynul snad někdy nevinný? Vzpomeň si! Kde byli vyhlazeni poctiví?

8

Ti, kdo ořou zlo, pokud vím, ti, kdo rozsévají trápení, je sklízejí.

9

Dechem Božím zahynou, závanem jeho hněvu se rozplynou.

10

Lev umí řvát a šelma zavrčí, i lví tesáky se ale vylomí.

11

Bez kořisti pojde i silný lev, smečka lvíčat se rozprchne.

12

Dostalo se mi tajné sdělení, ušima jsem jen šepot pochytil.

13

Nočními vidinami byl jsem rozrušen, když lidi zmáhá těžký sen.

14

Strach mě přepadl, začal jsem se třást, do morku kostí děs mnou pronikal.

15

Duch se mi tehdy mihnul před tváří, chlupy na těle se mi zježily.

16

Zastavil se, podobu ale nešlo rozeznat, jen zjev jakýsi před mýma očima, pak šepot, když zaslechl jsem hlas:

17

‚Copak je smrtelník v právu před Bohem? Je člověk čistý před svým Stvořitelem?

18

Ani na své služebníky se Bůh nespoléhá, dokonce i na andělích najde kaz.

19

Co potom s těmi, kdo žijí v domech hliněných, jež mají v prachu základy? Rozmáčknout je lze snáze než mola,

20

drceni bývají od rána do večera. Bez povšimnutí navždy zahynou,

21

lano jejich stanu bude strženo, zemřou a moudří nebudou!'