Jób 35

1

A Elihu mluvil dál:

2

"Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh'?

3

Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?'

4

Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:

5

Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky - jsou vyšší, než jsi ty.

6

Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?

7

Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?

8

Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!

9

Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.

10

Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,

11

který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?'

12

Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.

13

Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!

14

Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,

15

že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará!

16

Job si tu však otevírá ústa naprázdno - mluví dál a dál, a přitom neví co!"