Jób 19

1

Job na to řekl:

2

"Jak dlouho budete mou duši trápit a svými řečmi mě ubíjet?

3

Hanobíte mě už aspoň po desáté - nestydíte se mě urážet?

4

Pokud jsem opravdu v něčem pochybil, do mé chyby vám není nic.

5

Pokud se chcete povyšovat nade mne a moji potupu proti mně obracet,

6

pak vězte, že Bůh mi ublížil - to on na mě hodil svoji síť!

7

Hle, volám: ‚Násilí!' a nikdo se neozve; křičím o pomoc, a právo nikde.

8

Cestu mi zazdil - neprojdu, na mé stezky vrhl temnotu.

9

Mou čest ze mne strhl jako plášť a korunu mi z hlavy sňal.

10

Boří mě ze všech stran, dokud nezajdu, mou naději vyvrací jako strom z kořenů.

11

Svým hněvem srší proti mně v domnění, že jsem jeho nepřítel.

12

V jednom šiku útočí jeho armáda, proti mně vrší dobývací val, můj stan obléhají kolem dokola.

13

Mým vlastním bratrům mě odcizil, moji známí se ke mně neznají.

14

Příbuzní i přátelé mě nechali, zapomněli na mě

15

i hosté mí. I mé služebnice mě mají za cizince, dívají se na mě jako na vetřelce.

16

Když zavolám sluhu, vůbec se neozve, jakkoli úpěnlivě prosím jej.

17

Můj dech je odporný i mé manželce, hnusím se své vlastní rodině.

18

Pohrdají mnou i mládenci - jen co se objevím, nadávají mi.

19

Spřízněným duším jsem odporný, moji milovaní mě zavrhli.

20

Nejsem nic než kost a kůže, zbyly mi jen holé dásně.

21

Smilujte, smilujte se, vy mí přátelé, vždyť Boží ruka bije mě!

22

Musíte s Bohem na mě pořádat ten hon, nemáte ještě mého masa dost?

23

Kéž by má slova byla sepsána, kéž by jak nápis byla vyryta

24

olovem a rydlem železným, kéž by je navždy vytesali do skály!

25

Můj Vykupitel žije, to jedno vím, a že nakonec se nad prachem postaví.

26

I kdyby ze mě kůži sedřeli, já ve svém těle Boha uvidím.

27

Já ho uvidím vlastníma očima, ne někdo cizí, ale já - srdce mi touhou umírá!

28

Jenže vy říkáte: ‚Jak ho přistihnem? Příčina věci je přece v něm.'

29

Vy sami ale meče bojte se, vždyť mečem trestá hněv, a tak soud sami poznáte."