Jób 17

1

Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.

2

Jsou se mnou ale ještě ti posměvači - kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!

3

Slož za mne záruku, kterou určil jsi - kdo jiný by se za mě zaručil?

4

Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!

5

Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.'

6

Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.

7

Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.

8

Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!'

9

Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.

10

Nuže, vy všichni, zkuste to znovu - moudrého mezi vámi ale nenajdu!

11

Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.

12

Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!'

13

Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,

14

mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami -

15

kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje - kdo ji zahlédne?

16

Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?"