Jób 12

1

Job na to řekl:

2

"Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!

3

I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.

4

Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!' Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!'

5

Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!'

6

Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.

7

Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;

8

anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:

9

Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?

10

V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.

11

Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?

12

Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?

13

Bůh - ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.

14

Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.

15

Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.

16

Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.

17

Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.

18

Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.

19

I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.

20

Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.

21

I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.

22

Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.

23

Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.

24

Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.

25

Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.