Jób 11

1

Sofar Naámský mu na to řekl:

2

"Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi?

3

Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání?

4

Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.'

5

Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy!

6

Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!

7

Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit?

8

Vyšší jsou nad nebe - jak si poradíš? Hlubší než podsvětí - co ty o tom víš?

9

Delší než země, širší než moře!

10

Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?

11

Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?

12

‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!'

13

Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,

14

zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,

15

tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.

16

Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.

17

Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.

18

Buď klidný, vždyť je tu naděje - rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.

19

Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.

20

Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí."