2 Královská 4

1

Jedna z manželek prorockých učedníků před Elíšou úpěnlivě naříkala: "Tvůj služebník, můj muž, umřel. Sám víš, jak tvůj služebník ctil Hospodina. Teď ale přišel věřitel a chce si oba mé chlapce odvést jako otroky!"

2

"Co pro tebe mohu udělat?" ptal se jí Elíša. "Pověz mi, co máš doma?" "Tvá služebnice nemá doma nic než lahvičku oleje," odpověděla.

3

"Jdi ven," řekl, "a vypůjči si od všech sousedů prázdné džbány. Ať jich není málo!

4

Pak se vrať, zavři za sebou i za svými syny dveře a lij do všech těch džbánů olej. Plné dávej stranou."

5

A tak šla ven. Potom za sebou a za svými syny zavřela dveře, oni jí podávali džbány a ona nalévala.

6

Když byly džbány plné, řekla synovi: "Podej mi další." "Další nemáme," řekl a vtom olej došel.

7

Šla to povědět Božímu muži a ten jí řekl: "Jdi ten olej prodat a vyrovnej svůj dluh. Z toho, co zbude, pak budeš se svými syny žít."

8

Když jednou Elíša procházel Šunemem, jedna místní zámožná žena ho pozvala k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo.

9

Ta žena řekla svému manželovi: "Podívej se, ten muž, co tudy často chodí, je určitě Boží světec.

10

Pojďme mu na střeše postavit pokojík. Dáme mu tam postel, stůl, židli a svícen, ať má kde odpočívat, když k nám přijde."

11

Jednoho dne si tam tedy Elíša přišel odpočinout. Lehl si ve svém pokojíku

12

a svému mládenci Gehazimu řekl: "Zavolej tu Šunemitku." Ten ji zavolal, a když stanula před ním,

13

Elíša mládenci řekl: "Pověz jí: Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?" Ona mu však odpověděla: "Žiju si spokojeně mezi svými."

14

"Co bych jen pro ni mohl udělat?" ptal se potom Elíša. "Vlastně nemá syna a její muž je starý," odpověděl Gehazi.

15

"Zavolej ji," řekl mu. A tak ji zavolal, a když stanula ve dveřích,

16

Elíša jí řekl: "Za rok touto dobou budeš chovat syna." "To ne, můj pane," zvolala. "Jsi Boží muž, nepodváděj svou služebnici!"

17

Ta žena pak ale opravdu počala a za rok tou dobou porodila syna, přesně jak jí Elíša řekl.

18

Když chlapec povyrostl, jednoho dne o žních šel za otcem na pole.

19

Tam ale začal naříkat: "Moje hlava! Moje hlava!" "Odnes ho k matce," řekl otec mládenci,

20

a tak ho vzal a přinesl matce. Okolo poledne jí umřel v náručí.

21

Vynesla ho nahoru a položila na lůžko Božího muže, zavřela za sebou a odešla.

22

Potom zavolala manžela: "Pošli mi jednoho z mládenců a oslici. Musím rychle za Božím mužem. Hned se vrátím."

23

"Proč bys za ním dnes chodila?" namítl jí. "Není přece novoluní ani sobota." "Buď klidný," řekla mu.

24

Osedlala oslici a svému mládenci řekla: "Jen ji žeň! Kvůli mně nezpomaluj, dokud ti neřeknu."

25

A tak jela, až dorazila k Božímu muži na horu Karmel. Když Boží muž uviděl, jak k němu míří, řekl svému mládenci Gehazimu: "Podívej, to je ta Šunemitka.

26

Utíkej jí naproti a zeptej se: Jak se ti daří? Jak se daří manželovi? Jak se daří dítěti?" "Dobře," odpověděla.

27

Když ale došla až nahoru k Božímu muži, vrhla se k zemi a objala mu nohy. Gehazi hned přistoupil, aby ji odstrčil, ale Boží muž mu řekl: "Nech ji, má v duši hořkost. Hospodin mi to ale zatajil a nic mi o tom neřekl."

28

"Pane," řekla pak ta žena, "chtěla jsem snad od tebe syna? Neříkala jsem ti, ať mě nepodvádíš?!"

29

Na to Elíša řekl Gehazimu: "Přepásej se, vezmi si tuto hůl a běž! Cestou nikoho nezdrav a ani na pozdrav neodpovídej. Mou hůl pak polož chlapci na tvář."

30

Chlapcova matka ale prohlásila: "Jakože je živ Hospodin a živ jsi ty, nepustím se tě!" A tak vstal a šel s ní.

31

Gehazi vyrazil napřed. Položil chlapci hůl na tvář, ale ten ani nehlesl, ani se nepohnul. Vrátil se tedy Elíšovi naproti a řekl mu: "Chlapec se nevzbudil."

32

Když Elíša vešel do domu, chlapec ležel mrtvý na lůžku.

33

Elíša šel dovnitř, zavřel se s ním o samotě a začal se modlit k Hospodinu.

34

Potom vstal a šel k chlapci. Položil se na něj, ústa na ústa, oči na oči, dlaně na dlaně. Jak na něm ležel, chlapcovo tělo se zahřálo.

35

Potom se zvedl a přecházel po domě sem a tam. Opět k němu přistoupil a položil se na něj. Tu chlapec kýchl, pak znovu, celkem sedmkrát a nakonec otevřel oči.

36

Elíša přivolal Gehaziho: "Zavolej Šunemitku!" Zavolal ji tedy, a když přišla, Elíša jí řekl: "Tady máš svého syna."

37

Vešla dovnitř, padla mu k nohám a klaněla se mu až k zemi. Pak vzala syna a odešla.

38

Elíša se vrátil do Gilgalu. V zemi byl hlad. Jednou, když před ním seděli proročtí učedníci, řekl svému mládenci: "Přistav ten velký hrnec a uvař jim polévku."

39

Jeden z nich šel ven pro nějakou zeleninu. Našel ale divoké tykve a nasbíral si jich plnou zástěru. Vrátil se, a aniž si toho kdo všiml, nakrájel je do hrnce s tou polévkou.

40

Tu pak všem rozlévali k jídlu. Jakmile ji ale okusili, začali křičet: "Boží muži! V hrnci je smrt!" Nedalo se to jíst.

41

"Přineste mouku," řekl Elíša. Nasypal ji do hrnce a řekl: "Rozlévejte všem, ať se najedí." A v hrnci už nic špatného nebylo.

42

Jeden muž přišel z Baal-šališy a přinesl Božímu muži prvotiny své úrody - dvacet ječných chlebů a snopek obilí. Elíša řekl: "Dej to lidem, ať se najedí."

43

"Cože?" namítl jeho pomocník. "Tohle mám nabídnout stovce mužů?" On ale opakoval: "Dej to lidem, ať se najedí. Neboť tak praví Hospodin: Najedí se a ještě zbude."

44

A opravdu - když jim to nabídl, najedli se a ještě zbylo, přesně jak řekl Hospodin.