2 Královská 3

1

Osmnáctého roku judského krále Jošafata se izraelským králem stal Joram, syn Achabův, a kraloval v Samaří dvanáct let.

2

Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, ačkoli ne tolik jako jeho otec a jeho matka - odstranil alespoň Baalův sloup, který nechal vztyčit jeho otec.

3

Zůstával ale v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, který svedl Izrael k hříchu, a neodvrátil se od nich.

4

Moábský král Méša choval ovce. Odváděl izraelskému králi sto tisíc jehňat a sto tisíc beranů na vlnu.

5

Po Achabově smrti se ale moábský král proti izraelskému králi vzbouřil.

6

Král Joram proto ihned vytáhl ze Samaří a svolal do boje celý Izrael.

7

Tehdy vzkázal také judskému králi Jošafatovi: "Moábský král se proti mně vzbouřil. Potáhneš se mnou do války s Moábem?" "Udělám to, co ty," odpověděl Jošafat. "Můj lid je jako tvůj, mí koně jako tví!

8

Kudy potáhneme?" zeptal se pak ještě. "Pouštní cestou přes Edom," odpověděl Joram.

9

Král Izraele tedy vytáhl spolu s králem Judy a s králem Edomu. Po sedmidenní cestě oklikou už ale vojsko nemělo vodu pro sebe ani pro svá zvířata.

10

Izraelský král si povzdechl: "Ach, copak nás tři krále Hospodin svolal proto, aby nás vydal do rukou Moábcům?"

11

Jošafat ale řekl: "To už tu není žádný Hospodinův prorok, abychom se skrze něj zeptali Hospodina?" Jeden ze služebníků izraelského krále se ozval: "Je tu Elíša, syn Šafatův, který líval vodu na ruce Eliášovy."

12

"Ten má slovo Hospodinovo," odpověděl Jošafat. Vydali se tedy spolu s izraelským a edomským králem za ním.

13

Elíša ale izraelskému králi řekl: "Co je mi do tebe? Jdi si za proroky svého otce nebo své matky!" "To ne," odpověděl mu izraelský král. "Byl to Hospodin, kdo nás tři krále svolal, aby nás vydal do rukou Moábcům."

14

Elíša mu na to řekl: "Jakože je živ Hospodin zástupů, před jehož tváří stojím - kdybych si nevážil judského krále Jošafata, nevěnoval bych ti jediný pohled!

15

Nuže, přiveďte mi tedy hudebníka." Když pak hudebník začal hrát, nad Elíšou byla ruka Hospodinova.

16

"Tak praví Hospodin," řekl. "Prohlubně v tomto vyschlém říčním korytu budou plné vody!

17

Ano, tak praví Hospodin: Nespatříte vítr ani déšť, ale koryto se naplní vodou, tak že se napijete vy, váš dobytek i všechna vaše zvířata.

18

To by ale v Hospodinových očích bylo málo. Proto vám také vydá do rukou Moábce.

19

Všechna hrazená města, všechna větší města dobudete, všechny ovocné stromy pokácíte, všechny vodní prameny zasypete a všechny dobré pozemky zaházíte kamením!"

20

Druhý den ráno, v době, kdy se přináší moučná oběť, se náhle od Edomu přivalila spousta vody, která zaplavila celé okolí.

21

Všichni Moábci slyšeli, že proti nim vytáhli do boje tito králové, a tak povolali všechny, kdo unesli zbroj, staré i mladé. Pak se rozestavěli na hranici.

22

Když ráno vstali, vycházející slunce ozářilo vodu. Moábcům ta voda z druhého břehu připadala rudá jako krev.

23

"To je krev!" zvolali. "Ti králové se na sebe museli vrhnout a navzájem se povraždit. Nuže, Moábe, vzhůru za kořistí!"

24

Když ale došli k izraelskému táboru, Izraelci vyrazili a bili je, až se Moábci před nimi dali na útěk. Oni je ale dostihli a pobili je.

25

Jejich města rozbořili, všechny dobré pozemky úplně zaházeli kamením, všechny vodní prameny zasypali, všechny ovocné stromy pokáceli. Jedině kamenné hradby v Kir-charešetu zůstaly stát, a tak to město obklíčili prakovníci a dobývali je.

26

Moábský král viděl, že boj je nad jeho síly, a tak si vzal 700 mužů ozbrojených mečem, aby se probil k edomskému králi, ale nedokázal to.

27

Tehdy vzal svého prvorozeného syna, který měl kralovat po něm, a obětoval ho jako zápalnou oběť na hradbách. Izraelci byli tak zděšeni, že od nich odtáhli a vrátili se do vlasti.