1 Královská 3

1

Šalomoun se spříznil s faraonem, vládcem Egypta. Vzal si totiž faraonovu dceru a přivedl si ji do Města Davidova. Tam bydlela, než dostavěl svůj palác, Hospodinův chrám a hradby okolo Jeruzaléma.

2

Lid ovšem v té době obětoval na různých výšinách, neboť ještě nebyl postaven chrám jménu Hospodinovu.

3

Šalomoun miloval Hospodina a řídil se vším, co mu přikázal jeho otec David, až na to, že obětoval a pálil kadidlo na výšinách.

4

Král chodil obětovat na výšinu v Gibeonu, která z nich byla nejvýznamnější. Na tamním oltáři Šalomoun obětoval na tisíc zápalných obětí.

5

Jednou v noci se Šalomounovi v Gibeonu zjevil Hospodin. "Žádej mě o cokoli a dám ti to," řekl mu Bůh ve snu.

6

Šalomoun odpověděl: "Prokázal jsi mému otci Davidovi velikou přízeň, neboť žil před tebou věrně a spravedlivě a s upřímným srdcem stál při tobě. Tuto velikou přízeň jsi mu zachoval, když jsi dal, aby jeho syn seděl na jeho trůnu, jak tomu dnes je.

7

Hospodine, Bože můj, ty jsi učinil svého služebníka králem po mém otci Davidovi. Já jsem ale velmi mladý a nezkušený ve vedení.

8

Tvůj služebník je přitom obklopen tvým vyvoleným lidem, lidem tak velikým, že ho nelze sepsat ani spočítat.

9

Dej tedy svému služebníku chápavé srdce, aby dokázal soudit tvůj lid a rozlišovat dobro od zla. Kdo by jinak mohl soudit tento tvůj nesmírný lid?"

10

Hospodinu se líbilo, že Šalomoun žádal právě o to.

11

Bůh mu řekl: "Protože jsi žádal právě o to - nežádal jsi dlouhý život, nežádal jsi bohatství, nežádal jsi ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi rozum schopný soudu -

12

proto udělám, co jsi řekl. Dám ti moudré a rozumné srdce, takže ti nebude rovného v minulosti ani v budoucnu.

13

K tomu ti přidám i to, oč jsi nežádal: bohatství a slávu, takže ti po všechny tvé dny nebude mezi králi rovného.

14

A budeš-li chodit po mých cestách a dbát na mé zákony a nařízení, jako to dělal tvůj otec David, dám ti dlouhý život."

15

Šalomoun se pak probudil a hle - byl to sen. Přišel tedy do Jeruzaléma a postavil se před Truhlu Panovníkovy smlouvy. Obětoval zápalné a pokojné oběti a všem svým dvořanům vystrojil hostinu.

16

Jednou přišly ke králi dvě nevěstky a postavily se před ním.

17

"Prosím, pane můj!" promluvila jedna z nich. "Já a tahle žena bydlíme v jednom domě. A když jsme byly spolu doma, porodila jsem.

18

Tři dny po mně pak porodila i ona. Byly jsme doma jen my dvě, kromě nás tam nebyl nikdo cizí.

19

V noci ale syn téhle ženy umřel, protože ho zalehla.

20

A tak ještě tu noc vstala a vzala mi mého syna, když tvá služebnice spala. Vzala si ho do náručí a toho svého mrtvého syna dala do náručí mně.

21

Nad ránem vstanu, že svého syna nakojím - a on je mrtvý! Pak jsem se ale na něj podívala v ranním světle a vidím - to není můj syn; tohohle jsem neporodila!"

22

Ta druhá žena ale tvrdila: "Ne, ne! Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj!" "Ne, ne," bránila se ta první. "Ten mrtvý je tvůj a ten živý můj!" Tak se před králem hádaly.

23

Král je přerušil: "Takže jedna tvrdí: ‚Ten živý syn je můj a ten mrtvý tvůj,' a druhá tvrdí: ‚Ne, ne, ten mrtvý je tvůj a ten živý můj.'"

24

Tehdy král rozkázal: "Přineste mi meč." Přinesli mu tedy meč.

25

"Rozsekněte to živé dítě vedví," řekl král. "Polovinu dejte jedné a polovinu druhé."

26

Vtom ale žena, které patřil ten živý syn, zvolala ke králi: "Prosím, pane můj! Dejte jí to živé dítě! Jen ho nezabíjejte!" Srdce se jí totiž sevřelo soucitem nad jejím synem. Ta druhá ale řekla: "Nebude moje ani tvoje. Sekejte!"

27

Král tehdy rozhodl: "Nezabíjejte ho! Dejte to živé dítě té první ženě - to je jeho matka."

28

Když se v celém Izraeli doslechli o rozsudku, který král vynesl, pojala je před králem bázeň. Viděli totiž, že má v sobě Boží moudrost, aby vynášel soud.