2 Samuelova 3

1

Boj mezi domem Saulovým a Davidovým byl dlouhý. David byl stále silnější a dům Saulův stále slabší.

2

Davidovi se v Hebronu narodili synové: prvorozený byl Amnon z Achinoam Jizreelské;

3

druhý Kileab z Abigail, vdovy po Nábalu Karmelském; třetí Abšalom, syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaje;

4

čtvrtý Adoniáš, syn Chagity; pátý Šefatiáš, syn Abitaly;

5

šestý Jitream, syn Davidovy ženy Egly. Tito synové se Davidovi narodili v Hebronu.

6

Během boje mezi domem Saulovým a Davidovým získával Abner v Saulově domě stále silnější postavení.

7

Saul míval konkubínu jménem Ricpa, dcera Ajova. Saulův syn Iš-bošet řekl Abnerovi: "Jak to, že jsi spal s konkubínou mého otce?"

8

Ta slova Abnera rozzuřila. "Copak jsem nějaká judská psí hlava?" odpověděl. "Doteď jsem domu tvého otce Saula, jeho bratrům i přátelům prokazoval oddanost a nevydal jsem tě do Davidových rukou. A ty mě dnes budeš obviňovat kvůli téhle ženě?

9

Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, jestli se k Davidovi nezachovám podle toho, co mu přísahal Hospodin -

10

že království bude odňato domu Saulovu a Davidův trůn bude nastolen nad Izraelem i Judou od Danu až po Beer-šebu!"

11

Potom už se Iš-bošet neodvážil říct Abnerovi ani slovo - tak se ho bál.

12

Abner pak vyslal k Davidovi posly se slovy: "Čí je to země? Uzavři se mnou smlouvu, a já ti pomohu obrátit na tvou stranu celý Izrael!"

13

"Dobře," odpověděl David. "Uzavřu s tebou smlouvu. Mám ale jednu podmínku: Neukážeš se přede mnou, dokud sem nepřivedeš Saulovu dceru Míkal. Teprve poté se budeš moci se mnou setkat."

14

David pak vyslal posly k Saulovu synu Iš-bošetovi: "Vrať mi mou ženu Míkal, kterou jsem si zasnoubil za stovku filištínských předkožek."

15

Iš-bošet ji tedy nechal přivést od jejího manžela Paltiele, syna Lajišova.

16

Její muž ale šel za ní a plakal celou cestu až do Bachurim. Tam mu Abner řekl: "Vrať se zpátky," a tak se vrátil.

17

Mezitím Abner oslovil izraelské stařešiny: "Už dávno jste toužili, aby vaším králem byl David.

18

Teď tedy jednejte, neboť Hospodin o Davidovi řekl: ‚Skrze Davida vysvobodím svůj lid Izrael z rukou Filištínů i všech ostatních nepřátel.'"

19

Abner si také promluvil s Benjamínci. Potom šel do Hebronu, aby s Davidem probral vše, co Izrael a celý dům Benjamínův považoval za správné.

20

Když Abner přišel s dvaceti muži za Davidem do Hebronu, David jemu i jeho mužům připravil hostinu.

21

Abner pak Davidovi řekl: "Dovol mi teď jít a shromáždit pro svého krále a pána celý Izrael, aby s tebou uzavřeli smlouvu. Pak budeš kralovat, kdekoli si budeš přát." S tím David Abnera propustil a ten odešel v pokoji.

22

Právě tehdy se Davidovi vojáci s Joábem vrátili z nájezdu se spoustou kořisti. Abner už tehdy nebyl u Davida v Hebronu, protože ho David propustil, a tak odešel v pokoji.

23

Jakmile Joáb se vším svým vojskem dorazil, bylo mu oznámeno: "Za králem přišel Abner, syn Nerův, ale on ho propustil, takže odešel v pokoji."

24

Joáb šel za králem. "Co jsi to provedl?" řekl mu. "Vždyť za tebou přišel Abner! Jak to, žes ho propustil a on si jen tak odešel?

25

Znáš přece Abnera, syna Nerova! Přišel tě oklamat - chtěl vyzvědět, jak si vedeš; chtěl vyzvědět všechno, co děláš!"

26

Jakmile Joáb od Davida odešel, vyslal posly za Abnerem. Ti ho přivedli zpět od studny Sira. David o tom ale nevěděl.

27

Když byl Abner zpátky v Hebronu, Joáb si ho vzal stranou dovnitř městské brány, aby si s ním promluvil o samotě. Tam ho ale ranou do břicha zabil, aby pomstil krev svého bratra Asaela.

28

Když se o tom doslechl David, prohlásil: "Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinní, pokud jde o krev Abnera, syna Nerova.

29

Ať padne na hlavu Joába a na celý jeho otcovský rod! Ať v Joábově domě nikdy nechybí muž trpící výtokem, malomocný, kulhající o holi, padlý mečem nebo nemající na chleba!"

30

Tak tedy Joáb a jeho bratr Abišaj zavraždili Abnera za to, že zabil jejich bratra Asaela v bitvě u Gibeonu.

31

David pak řekl Joábovi a všemu lidu, který byl s ním: "Roztrhněte svá roucha, přepásejte se pytlovinou a naříkejte nad Abnerem." Také král David kráčel za márami,

32

a když Abnera v Hebronu pochovávali, král nad Abnerovým hrobem hlasitě plakal. Také všechen lid plakal.

33

Král tehdy nad Abnerem zpíval tento žalozpěv: "Měl Abner zemřít jako ničema?

34

Tvé ruce nebyly spoutány, na nohou neměls okovy - ranou zlosynů jsi pad!" A lidé ho oplakávali o to víc.

35

Potom všichni chodili za Davidem, aby se ještě za světla najedl, ale David přísahal: "Ať mě Bůh potrestá a ještě mi přidá, okusím-li chleba nebo cokoli jiného před západem slunce!"

36

Všechen lid si toho všiml a líbilo se jim to, tak jako se jim líbilo všechno, co král dělal.

37

Onoho dne celé vojsko a celý Izrael poznali, že zabití Abnera, syna Nerova, nevzešlo od krále.

38

Král tehdy řekl svým mužům: "Nerozumíte, že dnes v Izraeli padl vojevůdce a velikán?

39

Ale já, pomazaný král, jsem dnes tak bezmocný! Tito muži, synové Ceruji, jsou nad mé síly. Zločinci za jeho zločin odplatí Hospodin!"