2 Samuelova 22

1

V den, kdy Hospodin Davida vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z ruky Saulovy, zpíval David Hospodinu tuto píseň:

2

Hospodin je má skála, má tvrz a záchrana!

3

Můj Bůh je má skála, v něm úkryt nalézám, můj štít, roh vítězství, můj hrad, má skrýš, mé vítězství - před násilím mě ochráníš!

4

Vzýval jsem Hospodina - je hoden chvály - od mých nepřátel mě zachránil!

5

Smrtelné vlny mě obklopily, svým proudem mě strhla záhuba,

6

provazy hrobu mě ovinuly, osidla smrti mě dostihla.

7

Vzýval jsem Hospodina ve své úzkosti, ke svému Bohu křičel jsem - on ve svém chrámu slyšel mé volání, až k jeho uším dolehl můj křik.

8

Zem se třásla, zem se chvěla, základy nebe se pohnuly, před jeho hněvem se roztřásly.

9

Dým se valil z jeho chřípí, stravující oheň z jeho úst, plamenné blesky z něj vyšlehly.

10

Nebe rozťal, sestupuje, pod nohama černý mrak!

11

Cheruba zapřáhl, rozletěl se, vznesl se na křídlech větrných.

12

Závojem tmy obklopil se, mrak plný deště byl jeho stan.

13

Od žáru jeho obličeje roznítily se blesky plamenné,

14

Hospodin v nebi zaburácel, hlas Nejvyššího zněl!

15

Deštěm šípů rozehnal je, bleskem svým je rozdrtil!

16

Koryta moří byla obnažena, základy světa odkryty před řevem Hospodina, před jeho dechem zuřivým!

17

Sehnul se z výšin, uchopil mě, z mohutných vod mě vyprostil,

18

vyrval mě mocnému nepříteli, odpůrcům silnějším, než jsem byl.

19

Přepadli mě v den mé bídy, Hospodin mě však podpíral,

20

vyvedl mě na svobodu, uhájil mě, vždyť má mě rád!

21

Hospodin odplatil mi za moji spravedlnost, za čistotu mých rukou mě odměnil.

22

Hospodinových cest jsem se pevně držel, svého Boha jsem nezradil!

23

Před sebou mám všechny jeho soudy, od jeho nařízení jsem se nevzdálil,

24

zůstal jsem před ním bez úhony, varoval jsem se hříchů svých.

25

Hospodin odměnil mě za moji spravedlnost, za moji čistotu před jeho očima.

26

Ty, Pane, s věrným nakládáš věrně, k oddanému se chováš oddaně,

27

s čistým člověkem čistě naložíš, od zvráceného se však odvracíš.

28

Ty sám zachraňuješ ubožáky, povýšené však hledíš ponížit.

29

Ty, Hospodine, jsi přece mou svící, sám Hospodin mi září v tmách.

30

S tebou vyrazím proti vojsku, ve svém Bohu hradby překonám!

31

Jak dokonalá je cesta Boží, jak ryzí je, co praví Hospodin - on je štít všech, kdo v něho doufají!

32

Kdo by byl Bohem kromě Hospodina? Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh?

33

Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, otvírá dokonale cestu mou,

34

Mým nohám udílí hbitost laní, staví mě na mé výšiny.

35

Mé paže učí, jak obstát v boji, mé ruce napínají i luk bronzový.

36

Podal jsi mi štít své spásy, sklonil ses, abys mě povýšil!

37

Daroval jsi mým krokům volnost, mé nohy nesklouznou.

38

Stíhal jsem nepřátele, dostihl je, nepřestal jsem, než jsem je porazil.

39

Udeřil jsem je, nevstanou znovu, skáceli se mi pod nohy!

40

Ty jsi mě vyzbrojil silou k boji, na kolena srážíš mé soky přede mnou.

41

Šíji mých nepřátel nastavil jsi mi, se svými protivníky jsem skoncoval.

42

Volali o pomoc, nikdo je nezachránil, volali k Hospodinu - žádná odpověď.

43

Jako prach na zemi rozdrtil jsem je, jak bláto na ulici jsem je rozdupal!

44

Z různic v lidu zachránils mě, jako vůdce národů jsi mě ochránil, lid, jejž jsem ani neznal, slouží mi!

45

Cizáci přede mnou už se krčí, jen co mě uslyší, musí poslechnout.

46

Cizáci přede mnou už se hroutí, vrávorají ven ze svých nor!

47

Živ buď Hospodin, má skála buď požehnána, Bůh buď vyvýšen, má záchrana!

48

Bůh mi dopřává zadostiučinění, podmaňuje mi národy.

49

Zprostřed nepřátel mě vyvádíš, pozvedáš mě nad soky, před násilníkem zachráníš.

50

Proto tě budu chválit mezi národy, tvé jméno, Hospodine, písní oslavím!

51

Svému králi dává mocná vítězství, svému pomazanému je milostiv - Davidovi a jeho semeni až navěky!