1 Mojžíšova 8

1

Bůh však pamatoval na Noema i na všechnu zvěř a dobytek, který s ním byl v arše. Nechal nad zemí vát vítr a voda se utišila.

2

Prameny propasti i nebeské průduchy se zavřely a průtrž z nebe přestala.

3

Voda začala ze země zvolna ustupovat a po sto padesáti dnech konečně opadla.

4

Sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Ararat.

5

Voda zvolna opadala až do desátého měsíce. Prvního dne desátého měsíce se ukázaly vrcholky hor.

6

Po čtyřiceti dnech Noe otevřel okno, jež v arše udělal,

7

a vypustil havrana. Ten vylétal a zase se vracel, dokud voda na zemi nevyschla.

8

Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země.

9

Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy.

10

Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy.

11

Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země.

12

Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila.

13

Šestistého prvního roku Noemova života, prvního dne prvního měsíce, začala voda na zemi vysychat. Noe tedy odsunul příklop archy, podíval se ven a hle, zemský povrch osychal.

14

Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla země suchá.

15

Tehdy Bůh k Noemovi promluvil:

16

"Vyjdi z archy - ty a s tebou tví synové, tvá žena a ženy tvých synů.

17

Vyveď s sebou všechno živé, co máš u sebe - veškeré tvory z ptactva, dobytka i havěti lezoucí po zemi. Ať se hemží na zemi a ať se na zemi plodí a množí."

18

Noe tedy vyšel ven a s ním i jeho synové, jeho žena a ženy jeho synů.

19

Všechna zvěř, všechna havěť, každý pták, všechno, co se hýbe po zemi, vyšlo z archy podle svých čeledí.

20

Noe tehdy postavil Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých zvířat a ze všeho čistého ptactva a obětoval na oltáři zápalné oběti.

21

Když Hospodin ucítil příjemnou vůni, řekl si v srdci: "Už nikdy kvůli člověku neprokleji zem, i když jsou myšlenky lidského srdce už od mládí zlé. Nikdy už nepobiji vše živé, jako jsem to učinil.

22

Dokud bude trvat země, nikdy nepřestane setba a žeň, chlad a horko, léto, zima ani noc a den."