1 Mojžíšova 43

1

V zemi panoval krutý hlad.

2

Když spotřebovali zrní, které přivezli z Egypta, řekl jim jejich otec: "Jděte nám tam znovu koupit něco k jídlu."

3

Juda mu odpověděl: "Ten muž nás přísně varoval: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!'

4

Pošleš-li s námi našeho bratra, půjdeme ti koupit jídlo.

5

Nepošleš-li ho, nepůjdeme. Ten muž nám přece řekl: ‚Nechoďte mi na oči bez svého bratra!'"

6

Izrael zvolal: "Proč jste mi tolik ublížili? Proč jste tomu muži řekli, že máte dalšího bratra?"

7

Odpověděli: "Ten muž se podrobně vyptával na nás i na naši rodinu: ‚Žije ještě váš otec? Máte ještě dalšího bratra?' Podle toho jsme mu odpovídali. Jak jsme mohli vědět, že řekne: ‚Přiveďte svého bratra sem'?"

8

Juda tehdy svému otci Izraelovi navrhl: "Pošli toho chlapce se mnou. Nech nás vstát a jít, ať zůstaneme naživu a nezemřeme my ani ty ani naše děti!

9

Já se za něj zaručím, ode mě ho vyžaduj! Nepřivedu-li ho k tobě a nepostavím ho před tebou, ať za to před tebou nesu věčnou vinu.

10

Kdybychom neotáleli, určitě bychom se už dvakrát vrátili!"

11

Jejich otec Izrael jim nakonec řekl: "Ať se stane, co se musí stát. Udělejte tohle: Naberte do svých měchů nejvybranější plody země a odneste je tomu muži jako dar: něco balzámu, něco medu, vonné pryskyřice a myrhy, také pistácie a mandle.

12

Vezměte s sebou dvojnásob stříbra, i to vrácené navrch vašich vaků, a odneste to s sebou zpět - snad šlo o omyl.

13

Vezměte si i svého bratra. Vstaňte a vraťte se k tomu muži.

14

Kéž vám u něj Všemohoucí Bůh dopřeje slitování, aby s vámi propustil vašeho dalšího bratra i Benjamína. A já, mám-li přijít o syny, ať o ně přijdu!"

15

Vzali tedy s sebou kromě daru také dvojnásob stříbra a Benjamína. Vstali, odešli do Egypta a stanuli před Josefem.

16

Když s nimi Josef uviděl Benjamína, řekl správci svého domu: "Odveď ty muže do paláce, poraz dobytče a připrav je. Ti muži dnes budou obědvat se mnou."

17

Ten učinil, jak Josef řekl, a odvedl je do Josefova paláce.

18

Když ale uviděli, kam je vedou, polekali se a říkali si: "Určitě nás sem dal odvést kvůli tomu stříbru, vrácenému prve do našich vaků. Teď se na nás vrhne, napadne nás a vezme nás do otroctví i s našimi osly!"

19

Ještě na nádvoří tedy přistoupili ke správci Josefova domu a promluvili k němu:

20

"Odpusť, pane, opravdu jsme sem prve přišli nakoupit jídlo.

21

Když jsme cestou zpět měli nocovat, otevřeli jsme své vaky a hle, stříbro každého z nás leželo navrchu v jeho vaku - naše stříbro v plné váze! Proto jsme je teď přinesli s sebou.

22

Přinesli jsme ještě další stříbro na nákup jídla. Nevíme, kdo nám to stříbro dal do vaků!"

23

On však řekl: "Buďte klidní, nebojte se. Ten poklad vám dal do vaků váš Bůh, Bůh vašeho otce. Vaše stříbro jsem dostal v pořádku." Načež k nim přivedl Šimeona.

24

Poté je uvedl do Josefova paláce, dal jim vodu na umytí nohou a jejich oslům dal obrok.

25

Slyšeli, že tam mají obědvat, a tak připravili svůj dar, než Josef v poledne přijde.

26

A když Josef přišel domů, předložili mu ten dar, který měli s sebou, a klaněli se mu až k zemi.

27

Zeptal se jich, jak se jim daří, a řekl: "Jak se daří vašemu starému otci, o němž jste vyprávěli? Žije ještě?"

28

Odpověděli: "Našemu otci, tvému služebníku, se daří dobře, ještě žije." Tehdy padli na kolena a klaněli se mu.

29

On pozvedl oči a spatřil svého bratra Benjamína, syna své matky. Zeptal se: "Je tohle váš nejmladší bratr, o němž jste mi vyprávěli?" Potom řekl: "Kéž je ti Bůh milostiv, synu!"

30

Nato Josef odspěchal, neboť byl náklonností ke svému bratrovi pohnut až k slzám. Šel do svého pokoje a tam plakal.

31

Pak si umyl tvář, vyšel ven a s přemáháním řekl: "Podávejte jídlo!"

32

Podávali tedy zvlášť pro něj, zvlášť pro ně a zvlášť pro Egypťany, kteří jedli s ním. (Egypťané totiž nemohou jíst s Hebreji - je to pro ně ohavnost.)

33

Bratři před ním seděli v přesném pořadí, od prvorozeného až po nejmladšího, a s úžasem hleděli jeden na druhého.

34

Nechal jim podávat čestné porce ze svého stolu a Benjamínova porce byla pětkrát větší než porce všech ostatních. A tak hodovali a hojně se s ním napili.