1 Mojžíšova 37

1

Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán.

2

To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat.

3

Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici.

4

Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit.

5

Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více.

6

Řekl jim: "Poslechněte si prosím můj sen:

7

Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!"

8

Jeho bratři mu řekli: "Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!" A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům.

9

Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: "Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!"

10

A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: "Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?"

11

Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel.

12

Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu,

13

řekl Izrael Josefovi: "Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi." Odpověděl mu: "Jsem připraven."

14

Izrael mu řekl: "Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět." A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu,

15

potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: "Co hledáš?"

16

"Hledám své bratry," odpověděl Josef. "Řekni mi prosím, kde pasou."

17

Muž odvětil: "Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.'" Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel.

18

Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí.

19

Řekli si spolu: "Podívejme, přichází mistr snů!

20

Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!"

21

Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: "Neberme mu život!"

22

Ruben pokračoval: "Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!" (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.)

23

A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil,

24

popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody.

25

Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta.

26

Juda svým bratrům navrhl: "Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu?

27

Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce - vždyť je to náš bratr, naše tělo!" A bratři ho poslechli.

28

Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta.

29

Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty

30

a vrátil se k bratrům se slovy: "Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?"

31

A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve.

32

Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: "Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?"

33

Poznal ji hned: "To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!"

34

Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní.

35

Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: "Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!" A tak ho jeho otec oplakával.

36

Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Putifarovi, veliteli stráže.