1 Mojžíšova 32

1

Časně ráno Lában vstal, políbil své vnuky i dcery a požehnal jim. Potom odešel a vrátil se domů.

2

Také Jákob odešel svou cestou a vtom se s ním setkali Boží andělé.

3

Jakmile je Jákob uviděl, zvolal: "To je Boží tábor!" A tak to místo nazval Machanajim, Dvojí tábor.

4

Jákob pak před sebou vypravil posly do země Seír, na edomskou planinu, ke svému bratru Ezauovi

5

a přikázal jim: "Povězte mému pánu Ezauovi: ‚Toto praví tvůj služebník Jákob: Pobýval jsem u Lábana; tam jsem se až dosud zdržoval.

6

Mám voly, osly, brav, otroky i otrokyně a vypravil jsem posly, abych se ohlásil svému pánu, doufaje ve tvou laskavost.'"

7

Poslové se pak vrátili k Jákobovi se slovy: "Šli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale už ti jde naproti a je s ním čtyři sta mužů!"

8

Na Jákoba padl veliký strach a úzkost. Rozdělil své lidi, brav, skot i velbloudy do dvou táborů,

9

neboť si pomyslel: "Přijde-li Ezau k jednomu táboru a pobije ho, bude se ten druhý tábor moci zachránit."

10

Jákob zvolal: "Bože mého otce Abrahama, Bože mého otce Izáka, Hospodine, který jsi mi řekl: ‚Vrať se do své země a ke svému příbuzenstvu, a já způsobím, aby se ti vedlo dobře,'

11

nejsem hoden všeho milosrdenství a věrnosti, kterou jsi svému služebníku prokázal - vždyť jsem tento Jordán překročil pouze s holí, a teď jsou ze mne dva tábory!

12

Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezaua, neboť se bojím, že přijde a pobije mě i matky s dětmi.

13

Řekl jsi přece: ‚Jistě způsobím, aby se ti vedlo dobře, a učiním, že tvého semene bude jako mořského písku, nespočetného pro své množství.'"

14

A když na tom místě strávil noc, vybral z toho, co získal, dar pro svého bratra Ezaua:

15

200 koz a 20 kozlů, 200 ovcí a 20 beranů,

16

30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav a 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.

17

Svěřil je svým služebníkům, každé stádo zvlášť, a řekl jim: "Jděte přede mnou a mezi jednotlivými stády nechte odstup."

18

Tomu vepředu poručil: "Když se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě: ‚Komu patříš a kam jdeš? A čí je to stádo před tebou?'

19

odpovíš: ‚Tvého služebníka Jákoba. Posílá to jako dar mému pánu Ezauovi a hle, sám jde za námi.'"

20

Také druhému, třetímu i všem ostatním, kteří hnali ta stáda, přikázal: "Takovým způsobem mluvte k Ezauovi, až ho najdete:

21

‚Hle, tvůj služebník Jákob jde za námi.'" (Pomyslel si totiž: "Usmířím ho darem, který mě předchází. Když se s ním potom setkám, snad mě přijme.")

22

A tak šel dar před ním a on zůstal na noc v táboře.

23

V noci pak vstal a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct synů a přebrodil potok Jabok.

24

Vzal je a převedl je přes potok; převedl všechno, co měl.

25

Tehdy Jákob zůstal sám. Někdo s ním ale zápasil, až dokud nezačalo svítat.

26

Když viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vymkl kyčel.

27

Tehdy řekl: "Pusť mě, začíná svítat!" "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!" odpověděl Jákob.

28

"Jak se jmenuješ?" zeptal se ho. "Jákob," odpověděl.

29

Na to mu řekl: "Tvé jméno už nebude znít Jákob, ale Izrael, Boží bojovník, neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi!"

30

Jákob ho žádal: "Pověz mi prosím své jméno." On však odpověděl: "Proč se mě ptáš na jméno?" A požehnal mu tam.

31

Jákob pak to místo nazval Penuel, Boží tvář, neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl jsem zachráněn!"

32

A když minul Penuel, zazářilo mu slunce; a kulhal kvůli té kyčli. (Proto synové Izraele až do dnešního dne nejedí sedací šlachu u kyčelního kloubu, protože Jákoba udeřil do kyčelního kloubu u sedací šlachy.)