1 Mojžíšova 2

1

Tak bylo dokončeno nebe a země s veškerou jejich rozmanitostí.

2

Sedmého dne Bůh dokončil dílo, na němž pracoval; sedmého dne odpočinul od veškeré práce, kterou dělal.

3

Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

4

To je příběh nebe a země, o jejich stvoření. Tenkrát, když Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

5

na zemi ještě nebylo žádné polní křoví a nerostly žádné polní byliny. Hospodin Bůh na zem ještě nesesílal déšť a nebyl ani člověk, který by obdělával půdu.

6

Ze země však vystupovala pára a zavlažovala celý zemský povrch.

7

Hospodin Bůh pak z prachu země zformoval člověka a do jeho chřípí vdechl dech života. Tak se člověk stal živou bytostí.

8

Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval.

9

Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

10

Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků.

11

První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato,

12

a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx.

13

Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Habeš.

14

Třetí řeka se jmenuje Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat.

15

Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil.

16

Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst,

17

kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš."

18

Hospodin Bůh také řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám; opatřím mu rovnocennou oporu."

19

(Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.

20

Adam tedy pojmenoval všechen dobytek, nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Pro Adama se ale nenašla rovnocenná opora.)

21

Hospodin Bůh tedy na Adama přivedl hluboký spánek. Když usnul, vzal jedno z jeho žeber a zaplnil to místo tělem.

22

Z onoho žebra, které vzal z Adama, pak Hospodin Bůh vytvořil ženu a přivedl ji k Adamovi.

23

Adam tenkrát řekl: "To je konečně ona: kost z mých kostí, tělo z mého těla! Bude se nazývat manželkou, neboť je vzata z manžela!"

24

To proto muž opouští otce i matku - aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem.

25

Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.