1 Mojžíšova 18

1

Hospodin se pak Abrahamovi ukázal u háje Mamre, když seděl v poledním horku u vchodu do stanu.

2

Abraham pozvedl oči a hle, stáli před ním tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze stanového vchodu naproti. Poklonil se až k zemi

3

a řekl: "Pane můj, prokaž mi prosím laskavost a zastav se u svého služebníka!

4

Když dovolíš, nechám přinést trochu vody. Umyjete si nohy a odpočinete si pod stromem.

5

Přinesu kousek chleba a posilníte se, než půjdete dál. Přišli jste přece ke svému služebníkovi." "Udělej, jak jsi řekl," odpověděli.

6

Abraham odspěchal do stanu za Sárou a řekl: "Rychle vezmi tři míry jemné mouky, zadělej těsto a upeč chleba!"

7

Odběhl ke stádu, vzal pěkné útlé tele a dal je služebníkovi, který je odspěchal připravit.

8

Potom vzal máslo, mléko a dobytče, které připravil, a položil to před ně. Sám pak stál u nich pod stromem, zatímco jedli.

9

"Kde je tvá manželka Sára?" zeptali se ho. "Zde ve stanu," odpověděl.

10

Na to host řekl: "Za rok touto dobou se k tobě jistě vrátím a hle, tvá manželka Sára bude mít syna!"Sára však poslouchala vzadu u vchodu do stanu.

11

(Abraham i Sára už byli velmi staří a Sára už nebyla v plodném věku.)

12

Sára se v duchu zasmála: "Teď, když jsem sešlá stářím, mám zakusit rozkoš? Navíc, můj pán je stařec!"

13

Hospodin se Abrahama zeptal: "Proč se Sára smála a říkala: ‚Copak ještě opravdu mohu rodit, když jsem tak stará?'

14

Je snad pro Hospodina něco nemožné? V daný čas, za rok touto dobou, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna."

15

Sára to ze strachu zapírala: "Nesmála jsem se." On ale řekl: "Ba ne, smála ses!"

16

Potom ti muži vstali a zamířili odtud k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil.

17

Tehdy si Hospodin řekl: "Zatajím snad před Abrahamem, co se chystám udělat?

18

Vždyť z Abrahama jistě bude věhlasný a mocný národ a v něm dojdou požehnání všechny národy země.

19

Vyvolil jsem jej, aby přikázal svým synům a své budoucí rodině, ať zachovávají Hospodinovu cestu konáním spravedlnosti a práva, aby Hospodin Abrahamovi splnil, co mu zaslíbil."

20

Hospodin řekl: "Křik Sodomy a Gomory je velký a jejich hřích velmi těžký.

21

Proto sestoupím a uvidím: pokud jednali tak, jak nasvědčuje křik, jenž se mi donesl, je s nimi konec; a pokud ne, poznám to."

22

Ti muži odtud pokračovali k Sodomě, ale Abraham ještě zůstal před Hospodinem.

23

Přistoupil blíž a řekl: "Cožpak smeteš s ničemným také spravedlivého?

24

Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Smeteš je také? Neušetříš to místo kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou?

25

Takovou věc bys nikdy neudělal - usmrtit s ničemným také spravedlivého! Tak by byl spravedlivý jako ničemný - to bys neudělal! Cožpak Soudce vší země nebude jednat podle práva?"

26

Na to Hospodin řekl: "Najdu-li v tom městě, v Sodomě, padesát spravedlivých, ušetřím kvůli nim celé to místo."

27

Abraham odpověděl: "Pohleď prosím - odvažuji se mluvit ke svému Pánu, ačkoli jsem prach a popel -

28

možná, že bude do těch padesáti spravedlivých pět chybět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?" "Nezničím, najdu-li jich tam čtyřicet pět," odpověděl.

29

Abraham k němu promluvil znovu: "Co když se jich tam najde jen čtyřicet?" "Neudělám to kvůli těm čtyřiceti," odpověděl.

30

"Ať se můj Pán prosím nehněvá, když promluvím," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen třicet?" "Neudělám to, najdu-li jich tam třicet," odpověděl.

31

"Pohleď prosím, dovolím si znovu promluvit ke svému Pánu," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen dvacet?" "Nezničím je kvůli těm dvaceti," odpověděl.

32

"Ať se prosím můj Pán nehněvá, když promluvím ještě jednou," řekl Abraham. "Co když se jich tam najde jen deset?" "Nezničím je kvůli těm deseti," odpověděl Hospodin.

33

Tak dokončil rozmluvu s Abrahamem a odešel. Také Abraham se vrátil domů.